Josef Veselý

„O tom pánu a králi Ferdinandovi když se roznesla pověst, kterak jest horlivý milovník spravedlnosti, maje křivdu v nenávisti, mnohým Čechům těžko bylo o něm slyšeti.“

Sankt Joachimsthal... Ano, takto se jmenovalo město, které rychlostí svého vzniku a růstu si zaslouží místo v Guinessově knize rekordů. 

Po čtyřech stech třiceti devíti letech vlády Přemyslovců, po 127letém panování Lucemburků, po zanedbatelné epizodě korutanské, usedla na stolec i habsburská pozadí.

„Léta Páně 1526. Solimannus, císař turecký, maje lidu dvakráte sto tisíc, do království uherského vtrhl.“

Můžeme si pochvalovat, kolik se toho během vlády původem polského rodu u nás změnilo k lepšímu – pokud ovšem nezpřísníme měřítka.

„Řehoř Hrubý z Jelení urozenému a statečnému panu Mikuláši z Černčic pozdravení.“

Scházíme se opět, jak se stalo dobrým zvykem v tento čas, u rozmanitého stolu české historie, abychom z jejího pestrému menu vybrali to, co pro ni bylo důležité.

„Vypravování naše blíží se rychlým krokem ke konci tragickému. Nectnosti občanské vedou říši kdysi mohutnou a slavnou do děsné propasti.“

„Ještě k tomu, co naše kroniky vyprávějí o úmyslu krále Vladislava nebydleti déle na Starém Městě, ale přenésti stálé sídlo své na hrad Pražský.“

Minule jsme si začali vyprávět o poněkud trpkém osudu Jana, sotva dvacetiletého českého zemana z venkovského Kopidlna na Jičínsku a dnes budeme pokračovat.