Josef Veselý

Ze dřeva byla Praha, když práh jí poprvé kladla kněžna Libuše, chtíc, město by vzrůstalo výš. 

Tato báseň vyšla před téměř dvěma sty léty v Knize pověstí a legend židovského dávnověku, ale v ústní podobě to byl mnohem starší příběh. 

„Rabbi Liva je veliký učitel, koruna moudrých, div našeho pokolení, k jehož světlu jdou všechny národy a z jehož vod pijí všichni rozptýlení Izraele.“

Titulek dnešní schůzky, který je vlastně jejím mottem, jsme si vypůjčili z Talmudu: „Neodsuzuj druhého člověka, dokud nejsi na jeho místě.“

Tuto schůzku uvádíme titulkem, vypůjčeným od učence Josefa ben Jóchanana z Jeruzaléma, a ten na něj přišel už někdy ve 2. století před naším letopočtem...

Mír, který uzavřel s Turky císař Maxmilián roku 1568, zůstal v platnosti téměř čtvrt století. 

Existovaly dvě rudolfinské Prahy. Dotýkaly se třecími plochami, avšak nesrostly. Žily vedle sebe. V časech Rudolfových měla Praha možná už šedesát tisíc obyvatel. 

Johannes doktor Faust. Postava s notoricky známým jménem. Leckdo si jej všiml. I pan Goethe, jak dobře víme.

Tycho Brahe, císařsko-královský dvorní astronom a tajný císařský rada, prosadil, že se Rudolf II. uvolil dát si mistra Jana Keplera představit. 

„Je to zvláštní, prazvláštní, místy až hrozná četba, ten Keplerův životopis, ten jeho vlastní, vlastnoruční životopis; chladný, věcný, nešetřící ani sebe ani rodinu.“