Josef Veselý

„Po společných úmluvách na poli Špitálském utichly na chvíli všecky bouře v zemi a brzy po svatém Václavu počala se valná výprava vojsk husitských k osvobození Moravy.“

„Rok 1424 naznačen jest v dějinách českých co Žižkův rok poslední, ale zároveň i nejkrvavější.“

Hejtmana Jana Žižku jsme opustili ve chvíli, kdy začal mít starosti. Ozbrojené srážky mezi ním na straně jedné a pražany na straně druhé byly na denním pořádku.

„Toho roku 1422 kníže Zikmund Korybutovič litevský, přijel na Moravu do Uničova a tu přijímal velebnou svátost pod obojí způsobu.“

Ještě je pořád zima roku 1422, do Prahy se vracejí husitští vítězové od Kutné Hory, Habrů a Německého Brodu, ale v zemi české, najmě v jejím hlavním místě klid pořád není.

Vítáme vás v mrazivém Českém království, což není žádná dějinná metafora, nýbrž konstatování povětrnostní situace v lednu roku 1422. 

Jak už jsme si v těchto dobách zvykli, čeká nás práce polem. Což neznamená zemědělskou práci, ale činnost mnohem méně mírumilovného charakteru. 

Setkáváme se po 219., jsme uprostřed revoluce řečené „husitská“, uprostřed roku 1421, leč uprostřed nikoli království, ale na jeho severozápadním pomezí.

„Nejjasnější králi, jak Vaše Milost ve svém listě jest položila, byli-li by kteří neřádové, že je Vaše Milost chtěla opraviti v království a koruně české.“

Na své pouti českou historií jsme dorazili do roku 1421. Je to důležitý letopočet, který o mnohém budoucím rozhodl.