Josef Veselý

Téhož roku, kdy byl Jiří korunován na krále českého, na den svatého Víta (15. června 1458) vytáhl se svým vojskem na Moravu.

Ve čtvrtek, den po své smrti, ležel král Ladislav celý den na márách ve svém domě a lidé se s pláčem chodili na něho dívat, byl jich veliký dav. 

„A tak se stalo po svaté Alžbětě, že král Ladislav křtil dítě na Hradě u svatého Václava panu Zdeňkovi ze Šternberka, s panem Jiříkem, zemským správcem, a jinými kmotry.“

„V Praze nebylo jiné starosti nežli o velikolepé přípravy ke svatbě. Král přikázal na Staroměstském náměstí dělati ohrady ke kolbám i k tancování.“

Léta kralování Ladislavova můžeme považovat za dobu nejkrásnější a nejblaženější, jelikož žádnými pohromami nekalenou, v životě pana Jiřího z Poděbrad. 

Na této schůzce Toulek českou minulostí se potkáme s Jiřím, plným jménem „z Kunštátu a na Poděbradech“, v nové funkci. 

V Praze vládli již deset let pan Menhart z Hradce co nejvyšší purkrabí, Hanuš z Kolovrat co hejtman všech tří měst pražských, a další. 

Náhlé skonání náčelníka Hynce Ptáčka z Pirkštejna bylo by způsobilo větší žel v národě, kdyby ztráta jím povstalá byla hned nedala se nahraditi vůdcem ještě ráznějším.

„Čechové rozhodli se zvolit správce, mezi nimiž za přední byli pokládáni Ptáček a Menhart. Po nějakou dobu trvala nesvorná svornost.“

Dlouhá siroba koruny české a marné namáhání ukončiti ji daly příčinu k výjevu neobyčejnému a značnému pro tehdejší smýšlení obecného lidu v království.