Jak si Brno připomene sto let od narození básníka Jana Skácela?

V pondělí 7. února uplyne sto let od narození jednoho z nejvýznamnějších českých básníků Jana Skácela – rodáka z jihomoravských Vnorov, který žil od počátku 40. let až do své smrti v Brně. Město, které básníkovi udělilo čestné občanství, si výročí připomíná instalací Jan Skácel: Básně 2022 v Moravské zemské knihovně, výstavou A náhle jsme tu navěky v Moravském zemském muzeu a řadou doprovodných akcí.

V brněnském studiu Českého rozhlasu bylo letos natočeno mimo jiné dvouhodinové rozhlasové pásmo nazvané Krajina, kde paměť ještě trvá. Uslyšíte je ve středu 9. února od 20 hodin v cyklu Večer na téma na stanici Vltava. Zazní v něm ukázky ze Skácelova díla v podání Michala Isteníka a řada vzpomínek na básníka.

Nahrávek s hlasem Jana Skácela se nedochovalo mnoho. A to navzdory tomu, že v letech 1953–1963 pracoval v rozhlase. Zemřel deset dnů před 17. listopadem 1989, takže velkého comebacku se jako „zakázaný člověk“ nedožil. Něco se však přece našlo v rozhlasových archivech a něco vzácně zachytila nahrávka z klubu mládeže UHáčko v Uherském Hradišti, kde byl v roce 1987 hostem Jiřího Pavlici a kapely Hradišťan. A tak ve Večeru na téma zazní Skácelův novoroční projev z roku 1969, vyznání Františku Halasovi i Oldřichu Mikuláškovi, slova o pravdě i o krajině s pamětí.

V pořadu dále hovoří Zdeněk Kožmín, Ludvík Kundera, Ladislav Lakomý, Věra Mikulášková, Milan Uhde, Jiří Pavel Kříž, Ludvík Němec a Jiří Trávníček. Kromě nahrávek autorky pořadu Aleny Blažejovské jsou využity i další archivní nahrávky Českého rozhlasu, mimo jiné od Olgy Jeřábkové, Ludvíka Němce a Tomáše Sedláčka. Dramaturgie se ujala Eva Schulzová, režie Radim Nejedlý.

O dalších projektech, tentokrát konaných na území města Brna, hovoří v rozhovoru s Alenou Blažejovskou ředitel Moravské zemské knihovny (MZK) Tomáš Kubíček – a dále Jiří Trávníček, který se za Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky podílí na výstavě v Moravském zemském muzeu (MZM).

„My jsme se rozhodli, že to, co bychom měli představit především, jsou Skácelovy texty,“ říká Tomáš Kubíček. „Udělali jsme anketu a požádali jsme 42 lidí z veřejné oblasti, aby se pokusili komentovat své oblíbené Skácelovy básně. Odezva byla neuvěřitelná. Takže když k nám někdo přijde do knihovny, tak po dobu jednoho měsíce vlastně vstupuje do Skácelovy básnické sbírky. Bude moci číst Skácelovy básně a jejich interpretace.“

Logo|foto:Český rozhlas

Brněnské oslavy Skácelova jubilea vznikly ve spolupráci MZK, MZM a Centra experimentálního divadla. „Básnické dílo a osobnost Jana Skácela budeme celebrovat celý měsíc,“ vysvětluje Tomáš Kubíček. „Na nás bylo, abychom se pokusili Skácela uvést do současnosti – to znamená požádat ty, kteří Skácela čtou, aby se pokusili říct, co je pro ně na Skácelovi zajímavé či podstatné. Oslovili jsme široké spektrum osobností – je tam hvězdář Jiří Dušek, básník Petr Borkovec nebo básnířka Jitka Brett Srbová, je tam Pavel Kohout, Milan Kundera, Věra Kunderová, předsedkyně Akademie věd ČR Věra Zažímalová a řada dalších včetně mého oblíbeného kastelána ze Vsetínska. Každá ta interpretace je velmi zajímavá, protože poskytuje něco, co neradi sdílíme – zkušenost s poezií, která je velmi intimní. Naši kolegové nebo přátelé vyšli z tohoto intimního prostoru a dávají k dispozici své čtení.“

Proč nebyli osloveni jen literární vědci či  básníci, ale rozhodli jste se pro široké spektrum různých profesí?

Tomáš Kubíček: „Vycházeli jsme z předpokladu, že Skácel není klasikem, který zůstal uvězněný hluboko v čítankách, ale že existuje v současném kulturním prostoru. A jestliže tomu tak je, pak by měl být každý schopen ke Skácelovi něco říci. A ukázalo se, že ano, reakce byla neuvěřitelně vstřícná. Každý z těch lidí vybral velmi rychle svoji oblíbenou Skácelovu báseň, čili nebylo třeba vypůjčovat si knihy z cizích knihoven. Skutečnost, že Skácela čtou, se projevila v tom, že rychle a krásně zareagovali na naši prosbu.“

Jsou některé Skácelovy básně preferované a objevovaly se ve výběru vícekrát – například Modlitba za vodu?

Tomáš Kubíček: „Měl jsem opravdu strach, aby to nebyla čtyřicetkrát Modlitba za vodu. Ale fantastické je, že žádná z těch básní se nezopakovala. Čtyřicet přispěvatelů se neshodovalo ani v jediném případě. Je to velká všehochuť ze všech Skácelových sbírek. Ale velká obliba se projevila u Metliček, což je kultovní Skácelova sbírka.“

Hned u vstupního vchodu do Moravské zemské knihovny si čtenář může vzít obsah, v němž jsou uvedeni všichni přispěvatelé a Skácelovy básně, které byly vybrány, a jejich pořadové číslo – tak jako je to ve skutečné knize. „Ta instalace prezentuje básnickou sbírku. Pokusili jsme se ji dostat do toho typu sazby, který používal Klub přátel poezie,“ upřesňuje Tomáš Kubíček. S obsahem v ruce se pak čtenář může vydat do knihovny a hledat to, co ho zajímá.

Vydá Moravská zemská knihovna tento výbor i knižně nebo ve formě brožurky?

Tomáš Kubíček: „Počítáme s tím, že tato kniha bude vydána v 45 výtiscích a dostanou ji ti, kteří přispěli do ankety.“

Jiří Trávníček, který se věnuje i výzkumu čtenářství v České republice, potvrzuje, že při pořizování čtenářských životopisů narazili výzkumníci na vzpomínání na četbu Skácela, ale i Seiferta a Erbena, často. „Skácel je živoucí, není to něco, co by bylo antikvováno, umí navázat kontakt se současným čtenářem.“

V rozhovoru s Alenou Blažejovskou zastupuje Jiří Trávníček nejen domovský Ústav pro českou literaturu, ale i Moravské zemské muzeum: „Všechno jsme řešili s Jiřím Drahošem. Ta naše výstava je: Skácel, život, dílo, čas, prostor. Mobilizoval se potenciál Moravského zemského muzea – zejména fotografie, bude to hodně vizuální. Budou tam volně rozeseté básně, myšlenky lidí o něm a budou tam různé egodokumenty z jeho pozůstalosti.“ Mělo by jít o rovnováhu slova a obrazu.

Budou tam i dokumenty, které veřejnost nezná?

Jiří Trávníček: „Pro mě byl největší objev fotografický skicák ze Skácelovy cesty do Vietnamu v polovině 60. let. Ta cesta se koneckonců promítla do poezie. Skácel o tom dost často mluvil, že pro něj byl Vietnam určující. To bylo v situaci, kdy tam nikdo ze svazu spisovatelů ani nechtěl jet, protože se tam válčilo. On tam s delegací jel a byl tím unešen. Jeho východní inspirace začala Vietnamem, ale silná je u něho i čínská inspirace. A pak jsou tam různé momentky s mnoha lidmi, s různými osobnostmi, ale i z rodiny.“

Jak Moravské zemské muzeum tyto zdroje získalo?

Jiří Trávníček: „Je to několik akvizic, ta největší je zřejmě od Boženy Skácelové.“

Tomáš Kubíček: „Základ toho fondu, se kterým může Moravské zemské muzeum pracovat, spočívá ve fantastické práci Jiřího Hájka, který byl vedoucím literárního oddělení MZM na přelomu 80. a 90. let. Měl velmi dobré kontakty nejenom se Skácelem, ale i s Ludvíkem Kunderou, s nímž vyjednával přesunutí jeho ještě předpozůstalosti do Moravského zemského muzea. Velmi dbal o to, aby dokázal odchýlit od Památníku národního písemnictví na Strahově především výrazné moravské autory, k nimž Skácel patřil.“

Obě instituce plánují i další doprovodné akce typu přednášek, panelových diskuzí.

Ale vraťme se na začátek – startovací den 7. února, na který připadá 100. výročí narození Jana Skácela.

Na co můžeme posluchače pozvat?

Tomáš Kubíček: „Celý blok začíná v 15:30 hodin vernisáží v Moravské zemské knihovně za účasti všech aktérů. Představíme básnickou sbírku Jan Skácel: Básně 2022. Následuje promítání filmu Hledání Jana Skácela v Dietrichsteinském paláci – v Moravském zemském muzeu, spojené s vernisáží výstavy A náhle jsme tu navěky. Večer rozehraje Miloš Štědroň jako diskžokej svoji diskografii na skácelovském večeru v Centru experimentálního divadla.“

Kromě brněnských akcí chceme upozornit i na jubilejní výstavu, kterou od 5. do 27. února pořádá Skácelova rodná obec Vnorovy ve spolupráci s Muzeem Brněnska – Památníkem písemnictví na Moravě. Výstava v obřadní síni Obecního úřadu Vnorovy bude otevřená denně od 9 do 16 hodin. V pondělí 7. února se navíc uskuteční Skácelův pochod – Znorovy v noci. Průvod vybavený svítilnami odchází od školy v 18 hodin.