Ekolog Jan Moravec: Nejlepší způsob, jak pozemek ochránit, je ho koupit
Chránit zajímavá a cenná místa naší krajiny – to je cíl kampaně a současně veřejné sbírky s názvem Místo pro přírodu. Letos běží už dvacet let. Na počátku byla myšlenka, že nejlépe ekologové mohou vzácné lokality ochránit tak, že je získají do vlastnictví. Na nákupy ale nebyly peníze, a tak se zrodil nápad vybrat je od podobně smýšlejících lidí.
Ochránci přírody si museli nejdříve rozmyslet, zda budou chránit jen některý typ lokalit, například mokřady, nebo se zaměří na pozemky v celé rozmanitosti české krajiny. Zvítězil názor, že rozhodovat bude vzácnost a hodnota daného místa.
Čtěte také
Oslovili první majitele a dočkali se prvních úspěchů. „Výhodou této kampaně je, že k vlastníkům pozemků přistupuje s respektem, na rozdíl od státu nic nepřikazuje ani nezakazuje,“ vysvětlil v pořadu Den na Moravě ekolog a koordinátor Jan Moravec.
Nyní už pozemkové spolky spolupracující s projektem Místo pro přírodu, vlastní téměř 200 hektarů pozemků. Problémem proto někdy je sehnat lidi, kteří by pomohli s údržbou. Je to možná dokonce větší oříšek, než sehnat peníze.
„Málokteré plochy můžete nechat jako divočinu. Specifikum středoevropské krajiny totiž je, že to nejcennější, co tady máme z hlediska biodiverzity, jsou plochy, o které se člověk stará. Rozumně, citlivě, ne moc intenzivně, ale stará. Pokud přestane, tak ta biodiverzita jde rychle dolů,“ vysvětluje Jan Moravec.
Jaké jsou nebližší plány kampaně Místo pro přírodu? A proč někdy pozemkové spolky vykupují i lokality v chráněných územích? Poslechněte si v pořadu Den na Moravě!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
