Divadelní fakulta JAMU po roce pandemie: tančení v pokojích a studenti bez praxe
Už je to více než rok, co celý svět zasáhla pandemie covid-19. Ta se podepsala na životech všech – mnoha lidem znemožnila chození do práce, jiným zase studium. Co se dalo převést do bezkontaktního online prostoru, to se tam převedlo, včetně věcí, u kterých si to nikdo nedokázal představit – na uměleckých školách se jedná třeba o výuku pohybu, tance, zpěvu či herectví.
„Na JAMU učím pohyb, jsem vedoucí Ateliéru tanečního a pohybového divadla a výchovy a Kabinetu tance a pohybu. Už jsem tady 26 let a po takové době se nám poprvé stala tahle nepříjemná věc s tou pandemií. Je to dlouhé, náročné a smutné. Smutné proto, že se nemůžeme vidět, a proto, že to, co dělá ten náš obor a celou Divadelní fakultu divadelní fakultou, je kontakt a komunikace. Aspoň komunikovat se snažíme…“ povzdechne si Hana Halberstadt, když se ve svém kabinetu dívá na videa nahrané jejími studenty, která jsou dnes běžnou součástí výuky. Ať už klasický tanec, nebo modernu, to vše musí studenti trénovat namísto na sále před zrcadly u sebe doma v pokojíčcích před mobilem, či třeba v kolárně (pokud v pokojíčku nemají dost místa).
Šavlový tanec v pokoji
„Já mám tak malý pokoj, že všechny pohyby mohou probíhat jen vertikálně. Z jedné strany je postel, z druhé stůl a skříň. Třeba spolužačka při výuce klasického baletu vyhodila dolní končetinu tak nešťastným směrem, že rozbila drahou vázu ze Španělska. Takže jí už rodiče zakázali doma tancovat,“ popisuje zážitky s distanční výukou tance student absolventského ročníku Muzikálového herectví Rastislav Širila. „A ten zpěv nejde dělat tišší formou, nemůžu se hlídat, že teďka nesmím křičet. Tleskám sousedům, že to s námi zatím vydrželi.“
Absolventi bez divadla
Distanční výuka je velkým problémem pro absolventské ročníky JAMU. Studenti herectví mají totiž svůj finální rok strávit ve školním Divadle na Orlí a Studiu Marta, kde mají nazkoušet hned několik inscenací a v průběhu roku odehrát pár desítek repríz. Na přípravě inscenací se podílí nejen studenti herectví, ale také režie, dramaturgie a podobně. Na základě jejich výkonů jim pak umělečtí šéfové různých divadel z celé republiky nabízejí práci. Tato praxe však absolvujícím studentům momentálně chybí a jejich šance na získání práce se kvůli tomu zmenšuje.
I když se studenti i pedagogové snaží vymýšlet různé alternativy pro prezentaci svých absolventů, nic nemůže nahradit živá představení v divadle. „Přesto bych si ale dovolil říct, že nejsme v depresi. Ten rok života nás změnil, mohli bychom se z toho poučit, zdvihnout hlavu a jít dál. Být lepší v mnoha směrech – třeba i těch technických. Takže já si nemyslím, že by to bylo nutně špatně,“ snaží se na problematiku dívat optimisticky děkan Divadelní fakulty JAMU Petr Francán.
Související
-
Konzervatoře musely přejít na distanční vzdělávání. Jak se učí tanec online?
Studentky Taneční konzervatoře Brno měly o víkendu účinkovat v baletu Labutí jezero v brněnském Janáčkově divadle.
-
Herečka a pedagožka Andrea Buršová: Mám obrovskou radost, že naši studenti z JAMU už začali zkoušet!
Nejvíc ze všeho se cítí být herečkou, miluje šanson a poezii a rovnocenně v sobě prolíná další profese – je dramaturgyní, režisérkou a vede studenty herectví na JAMU.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka