Konzervatoře musely přejít na distanční vzdělávání. Jak se učí tanec online?
Studentky Taneční konzervatoře Brno měly o víkendu účinkovat v baletu Labutí jezero v brněnském Janáčkově divadle. Kvůli opatřením proti šíření koronaviru jsou ale divadla zavřená a zrušený byl i nácvik na toto představení. Konzervatoře totiž stejně jako ostatní školy musely přejít na distanční vzdělávání.
U všeobecných předmětů výuka na dálku přes počítač není problém, ale u těch specializovaných tanečních ano. Budoucí baletky místo v prostorných sálech se zrcadly absolvují hodiny klasického tance doma v obýváku nebo v kuchyni.
„Najdu si třídu, posílám jim odkaz, kód. Děláme menší skupinky – když jich je tam více, mám na obrazovce patnáct postaviček a nestíhám je opravovat,“ říká Iva Musilová, vedoucí tanečního oboru. Je v sále pouze s korepetitorkou, která hraje na klavír. Taneční sál by byl za normálních okolností plný dětí.
Iva Musilová předtančuje, na obrazovce notebooku sleduje dívky v baletních trikotech, jak po ní jednotlivé prvky opakují. „Jde nám o to, aby žáci zůstali pružní,“ vysvětluje Musilová. „To, čeho jsme docílili během září a října by se najednou mohlo během dvou týdnů ztratit.“ S tím souhlasí i studentka Tereza Jelínková: „To tělo si odvyká. Když pak přijdeme do školy, tak je to všechno těžší.“
„Zrcadlo nemám, ale potřebovala bych ho, abych viděla, co dělám dobře a co špatně,“ doplňuje studentka Natálie Kobzáková.
Výuku některých tanečních disciplín museli přerušit úplně. „Třeba tanec s partnerem by byl problematický, to nejde vysvětlovat, musí se to zkoušet,“ dodává ředitel konzervatoře Zdeněk Kárný.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
