Bible jako každodenní čtení. Jan Fingerland přibližuje čtenářům osudy biblických hrdinek v knize Hebrejky

Čtěte také

Kam směřuje Magnesia litera? Nominace na české literární ceny plné změn vyzdvihly Platzovou nebo Bolavou

Čtenář je zván, aby se lehkým, publicistikou ovlivněným jazykem autora nechal unášet od příběhů pramatky Evy či znepokojivé Lilith, přes smělou Juditu i pozoruhodnou živou ohřívací lahev Abíšag až k novozákonním Mariím – Ježíšově matce a Máří Magdaléně. Pro mimořádně široký rozhled autora, jeho obratné zacházení s duchovními, antropologickými, psychologickými i uměleckými prameny i pro neotřelý nápad přiblížit čtenářům osudy biblických ženských hrdinek, jež si podrobují maskulinní svět, byla kniha nominována na cenu Magnesia Litera 2023.

„Mám pocit, že jsou lidé, kteří Bibli čtou a možná nechtějí, aby jim někdo říkal, jak ji mají číst jinak. Jsou to samozřejmě typicky věřící lidé, kteří Bibli čtou jako duchovní literaturu. Já mám ale na mysli ještě jiného čtenáře,“ vysvětluje Jan Fingerland, jaké publikum měl při psaní knihy nejvíce na mysli. „Čtenáře, který je ochoten tvrdit, že Bible je základní kámen naší kultury a že nelze bez její znalosti rozumět jiným velkým dílům minulosti, všelijakým sochám, divadelním hrám a podobně. Ale zároveň, když se takového člověka začnete ptát, tak zjistíte, že to sice říká, ale nedělá z toho ten závěr, že by Bibli přece jenom četl.“ Důvodem, proč se někteří lidé ostýchají Bibli číst, může být podle něj ostych vůči církevní vážnosti či domnění, že Bible čtenáři, který není na její jazyk a obsah zvyklý, nebude srozumitelná.

Jan Fingerland, Český rozhlas|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Výraznější pozornost přitom autor věnuje Starému Zákonu – a to především proto, že v Zákoně novém již dle jeho slov nastupuje zjednodušující vnímání žen dichotomickou optikou děvka – panna. Prostoru pro komplikovanější psychologii tedy rychle ubývá. Jedním z prostředků, který Fingerland pro posílení nezávislosti hrdinek využívá, jsou pak jakési rodné listy zahrnující jméno, národnost, místo pobytu či dobu narození, jež vytváří před každou z kapitol. Ve vyprávění se následně nechává unášet často netradičním, provokativním úhlem pohledu: Odpovídala by královna ze Sáby našim standardům krásy, anebo měla ve skutečnosti nohy pokryté srstí? A nebyla zdánlivě statická Abíšag ve skutečnosti předlohou nádherné Šulamit v Písni písní?

Navzdory zaměření knihy se však Jan Fingerland nepovažuje za programového feministu. „Možná, že v řadě ohledů jsem spíš hodně tradiční člověk. Ale kdybych si musel vybrat nějaké cizí slovo, tak bych řekl, že se snažím být humanista a vidět ty ženské postavy jako postavy lidské, které byly postaveny do situací, které pro ně byly velice často nevýhodné.“

Čtenář Bible si podle něj musí uvědomit, že to, co se často považuje za negativní stránku určitých postav – například Dalily, která přivedla do neštěstí Samsona – často zapříčinila jejich mimořádně komplikovaná životní situace. „Myslím si, že Bible je sice na jednu stranu patriarchální text, ale zároveň ten autor, respektive autoři ukazují, že příběh té ženy se dá číst i jinak. A že těm ženám dávají často zapravdu,“ uzavírá Fingerland.

Čtenáře, jemuž obvyklá vážnost duchovních výkladů Bible není blízká, kniha Hebrejky osloví především. Poskytnou množství kulturních odkazů i zajímavostí, současně však nezatíží komplikovanými disputacemi – naopak osvěží jemným humorem. O lehkost totiž autor zvláště usiloval: představit Bibli jako kulturní artefakt, a to způsobem, který by byl přístupný co nejširší vrstvě lidí. Navrátit jí status knihy pro každodenní čtení, kterou si každý, kdo chce zacházet s příběhy a hodnotami, na nichž vyrostla evropská společnost, dokáže kdykoli otevřít.