Básník Zdeněk Volf oslavil šedesáté narozeniny a vydal sbírku
Málokterý básník má takové povolání: inseminátor krav v okolí Mohyly míru. K této krajině má silný vztah, stejně jako k rodnému Valašsku a k Brnu, jež se mu stalo domovem. Jeho nová sbírka se jmenuje Před modlitbou přiložím.
Šestou básnickou sbírku Zdeňka Volfa nedávno vydalo ostravské nakladatelství Protimluv. Je to symbolické: šestka se letos ocitla také v číslici označující autorův věk: 60. Jsou tu tedy hned dva důvody, proč bylo natočeno pásmo Volfovy poezie, které pro rozhlas připravil Petr Čermáček.
Zdeněk Volf se narodil 30. června 1957 ve Valašském Meziříčí. Absolvoval Střední zemědělsko-technickou školu – obor veterinární v Kroměříži i mimořádné studium na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, obor český jazyk a historie. Zabýval se judem, jógou, makrobiotikou, ale v Kristových letech přistoupil k obnově křtu z dětství. Pracuje jako soukromý inseminátor krav v okolí Mohyly míru. Je otcem čtyř dcer, žije v Brně-Tuřanech. Dosud vydal básnické sbírky Řetězy a ptáci (1999), K svému (1999), Stahy (2003), A mrvě prsteny (2007), Až na poslední pohled (2013) a básnický deník Srdcář (2008).
Petr Čermáček o jeho nové básnické sbírce říká: „Poezie Zdeňka Volfa je putováním vztahovou mapou. Krajinou, v které Bečva, Mohyla míru i středozemní pobřeží jsou krajinami vnějšími i vnitřními, jsou dějištěm spíše než jevištěm, čelí větru, jež si vane, odkud a kam chce, i pravidelným stahům přílivu a odlivu, tepu krve, rytmu dechu – sebe i svých blízkých.
‚Být v básni znamená být ve vztahu. Milovat skrze báseň.‛ Lépe než těmito básníkovými slovy to říci nelze. Zůstanu-li u krajinné paralely, pak lze snad říci, že jde o krajinu nejen viděnou a slyšenou, ale také procítěnou i probolenou bříšky prstů, dlaněmi, chodidly, koleny. Krajinu, v které lze při pěší pouti upadnout i vzlétnout, přiblížit se i zahlédnout zcizení, vyslovit i smlčet: ‚Důležitější bývá, kam nejdu. Dojde-li v tichu k beztíži,‛ omlouvá se Zdeněk Volf v básni Miloši Doležalovi.
Jednou z nejčastěji uváděných charakteristik Volfovy poetiky je prostupování profánního a sakrálního. Slovo prostupování jeví se mi jako nedostatečné, Zdeněk jde mnohem dále. Nachází sakrální rozměr tam, kde je to pro většinu z nás nepředvídatelné. A naopak v sakrálních úkonech, slovech, rituálech nachází podlahu prošlapanou každodenním životem – vztah není prolínáním, je ztotožněním.“
Poslechněte si ukázku z úvodu pásma, které pod názvem Před modlitbou přiložím, zazní v rozhlasovém magazínu Zelný rynk v sobotu 5. srpna v 17 hodin.
Související
-
Sochař Lubomír Lacina má přes čtyřicet let galerii pod nebesy...
„Bůh je v malé Boží muce i ve velké katedrále,“ říká sochař, který se tvorbou soch svatých a křížů začal zabývat sám od sebe. „Sloužím ke slávě Boží tímhle způsobem...
-
„V životě výtvarníka je důležitá i náhoda,“ říká Pavel Dvorský
V Paláci šlechtičen na Kobližné ulici v Brně můžete navštívit průřezovou výstavu brněnského grafika, ilustrátora a výtvarného pedagoga Pavla Dvorského. Výstava je m...
-
Pavel Švanda: Mudrc bělmem – poslechněte si rozhovor
Básník, prozaik, esejista a emeritní profesor Divadelní fakulty JAMU vydal básnickou sbírku Mudrc bělmem. O tajemném názvu a o tom, čím je mu poezie, s autorem hovo...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
