Básník Slavomír Kudláček je poutník krajinou a přesný pozorovatel. Vyšla mu nová sbírka Nebe a dudy

20. červen 2023

V nakladatelství Dobrý důvod vydal Slavomír Kudláček sbírku Nebe a dudy, o níž mluví s Radkem Štěpánkem. Několik básní ze sbírky autor také přečetl. Poslechněte si literární pásmo.

„Obrazy, které kdy bylo lákavé zachytit, letí jako

bláznivý komiks, co bylo včera, zítra je minulost,

co včera bylo blízko, je daleko, co včera bylo

hloupé, je normální, a dřív, než stačíš něco říct,

jsou slova zbytečná. Také říkání přešlo do unisona

marnosti: Zatímco mluví všichni, neposlouchá

nikdo, a poslouchá-li, je ztracen.“

Těmito slovy vstupuje do své nové sbírky básní s názvem Nebe a dudy Slavomír Kudláček, básník pocházející z Pardubic, který do světa literatury vstoupil epickou skladbou Půlnoční země ve sborníku Klíčení už v roce 1985, o čtyři roky později pak publikoval v dalším sborníku Prvovýstupy básnickou skladbu Dům z kostí. Samostatně publikoval až v roce 1994 jako čtyřicetiletý knihou Hodina amulet. Následovaly další knihy, například Zapomenutá noc nebo Schůzka v lomu v nakladatelství Host. Celkem zatím Slavomír Kudláček vydal dvanáct sbírek básní a jeden cestopis s názvem Skotsko: všední dny věčnosti. Jeho básnickým protipólem je sbírka Hora bez vrcholu, která čtenáře rovněž zavádí do nejstudenějších a nejopuštěnějších míst Velké Británie. V letošním roce kromě knihy Nebe a dudy vydal Slavomír Kudláček ještě knihu Země pod nohama s podtitulem „road poem“.

příroda - Skotsko

Petr Motýl ve své obsáhlé recenzi na knihu Hora bez vrcholu, která vyšla v Kulturních novinách v roce 2013, řadí Kudláčka po boku Víta Slívy do nepočetné generace básníků narozených začátkem 50. let. „Pro jejich tvorbu je příznačný svár se světem, vycházející ze sváru se společností, nejistota a zároveň hledání velkých hodnot, které společnost za socialismu sice zdánlivě nabízela, ale v zásadě šlo jen o prázdná slova, která zněla hluše. Oba básníci pracují ve své poezii rovněž s velkými slovy, se vzletnými gesty, s patosem. Občas to zní hluše, jako by šlo o odraz oněch nepříliš šťastných let, jindy ale tyto výrazové prostředky vyznívají velice působivě a dodávají jejich poezii osudový či metafyzický rozměr,“ píše Petr Motýl.

Čtěte také

Z mého pohledu je Slavomír Kudláček přesný pozorovatel věcí, který jako důležité stavební prvky naší reality vnímá i místa zdánlivě prázdná. Do své básnické řeči je vkládá jako zámlky či nedořečenosti, jako by stejně důležité bylo to, co v jeho básních je, i to, co v nich není: tušené se prostupuje s viděným a slyšeným, zámlky prohlubují naléhavost. Snad proto například ve sbírce Zapomenutá noc tvoří podstatnou část knihy úryvky a zlomky radiodepeší, které si vyměňoval Londýn s vysílačkou Libuší v roce 1942.

V knize Nebe a dudy zachycuje Slavomír Kudláček i svou poutnickou zkušenost z cestování po blízkých krajinách, ulicích, městech. Při pohledu do tváří a životů lidí, které potkává, cítí úzkost i blízkost. Minulé se potkává s tím budoucím a o přítomnosti ví člověk pořád tak málo… A o sobě?

autor: Radek Štěpánek
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.