Akvarel se podobá hře na klavír, říkal zesnulý brněnský výtvarník a pedagog Pavel Adamec
Poslechněte si rozhlasové pásmo, které při příležitosti úmrtí Pavla Adamce připravil jeho přítel a kolega z ateliéru malby na Střední škole umění a designu v Brně, Petr Veselý.
Brněnský výtvarník, výtvarný pedagog a literát Pavel Adamec zemřel v Brně 24. července 2020. S Českým rozhlasem, magazínem Zelný rynk, spolupracoval prostřednictvím svých aktivit ve Společnosti Anny Pammrové.
Ve vysílání zazní nekrolog, ukázky z literární tvorby Pavla Adamce v podání herce Michala Bumbálka a také dokumentární nahrávka z roku 2009, na níž Pavel Adamec mluví o své tvorbě. Tu pořídila redaktorka Alena Blažejovská v Podhoráckém muzeu v Předklášteří při uvedení knížky obsahující korespondenci Anny Pammrové s rodinou Havlových, doprovázené ilustracemi Pavla Adamce.
Při příležitosti kolegova úmrtí napsal o něm malíř, výtvarný pedagog a básník Petr Veselý:
Svým profesním životem byl Pavel Adamec spojen především s brněnskou „Šuřkou“, na které v letech 1961 – 1965 studoval malbu a kde od roku 1978 až do svého odchodu do důchodu v roce 2013 učil. Odborné znalosti, zkušenosti, příklad niterného vztahu k výtvarnému umění, k poezii a literatuře předal mnoha desítkám svých žáků. Oporou profesní i lidskou byl také generacím svých kolegů. I v těžkých obdobích života si zachoval tvář laskavého a čestného člověka.
Hluboký vztah měl také k hudbě, blízké mu byly například skladby přítele, klavíristy a skladatele Vlastimila Lejska.
Pavel Adamec byl malířem, kreslířem, psal poezii, drobné povídky, lyrické črty. Nenapodobitelné jsou jeho kresby z cest, svojí přesvědčivostí, početností a soustavností ojedinělé. Kreslil krajiny, stromy, domy, krajinná zátiší, místa všední i památná, kresebně zachycoval obrazy v galeriích. V textech se vedle přírody často obracel také ke svým milovaným malířům a básníkům a ke svým přátelům a kolegům.
Dlouhé roky byl činný ve Společnosti Anny Pammrové, svými kresbami doprovodil celou řadu knih vztahujících se zejména k historii a krajině Tišnovska a Jeseníků.
Kontrapunktem ke kresbám jsou Pavlovy akvarely, které v poslední době maloval především ve svém zahradním ateliéru na Červeném kopci. U nich snad nejvíc platí, že malíř maluje celý život jeden obraz. V bezpočtu variací se pohledy do důvěrně známé krajiny proměňovaly v jejich esenci, ve světelné prvočinitele. Pomocí zdánlivě jednoduchých a nepříliš se obměňujících prostředků trpělivě maloval ideu krajiny, vztahoval se k vzájemné jednotě světla, barvy, pohybu a prostoru. Malbou dával uvidět nejen impresi viděného, ale i prostý papír, který dotekem barvy ožívá, jako převzácnější housle ožívají teprve dotekem smyčce.
„Ze všeho nejvíce podobá se akvarel hře na klavír“, poznamenal si Pavel před lety, „v obou případech je základem jistota ruky. Jakékoli pozdější opravné zásahy nejsou možné. Rychlé doteky a tahy štětcem na papíře i údery prstů do kláves musí být zcela jisté, neomylné… Smyslem akvarelových maleb je pro mě už především terapie. Mnohdy ani nemusí jít o výslednou podobu malby, ale o vlastní proces tvorby, o jeho očistnou moc.“
Související
-
Na samotě u Havlova. O filozofce Anně Pammrové, rodině Havlových a údolí říčky Bobrůvky
Od narození Anny Pammrové uplyne letos v červnu 160 let, zemřela před 75 lety, 19. září 1945. Poslechněte si dokumentární pásmo o Anně Pammrové a rodině Havlových.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
