Zasadit strom by si měl vyzkoušet každý. A pak se o něj také starat, myslí si krajinná inženýrka
Miroslava Floriánová se podílí na iniciativě Sázíme budoucnost, v minulosti také na programu Zdravé stromy pro zítřek nebo akci Stromy svobody. Společně s ní jsme v Apetýtu oslavili Den stromů.
Dvacátý říjen je Dnem stromů, nyní se slaví ve více než 40 zemích světa – většinou na jaře nebo na podzim. Datum ale není celosvětově jednotné a liší se podle klimatických podmínek a doby vhodné k sázení stromů v jednotlivých zemích.
„Je dobře, že tento den v kalendáři máme, protože pro každého, kdo něco dlouhodobě dělá, je to okamžik, kdy si na něj všichni jakoby vzpomenou. Ochrana přírody jinak nebývá moc často na titulních stránkách novin. U nás i ve světě je tolik důležitějších událostí, proto jsem ráda, že si na stromy někdo vzpomene,“ říká krajinná inženýrka Miroslava Floriánová.
Čtěte také
Iniciativa Sázíme budoucnost, na které v Nadaci Partnerství aktuálně pracuje, se snaží také každému umožnit, aby si zasadil svůj strom. „Před dvaceti lety jsme se věnovali sázení stromků, dnes vytváříme adaptační strategie. Zasadit si strom mi vždycky dodá energii do další práce. Naši předkové to považovali za samozřejmé, naštěstí se k tomu dnes vracíme a zjišťujeme, že to má hodnotu. Důležitá je i následná péče, málokdo si umí představit, kolik stromeček spotřebuje vody. Může to být i kolem sto litrů na jednu zálivku. Nosím pořád v kapse roubovací nožík, a když vidím stromeček, který něco potřebuje, tak se neudržím,“ směje se.
O tom, co chce v životě dělat, měla jasno odjakživa. V pěti letech už byla pevně rozhodnutá: „Možná je to úsměvné, ale je to tak. Měla jsem jako dítě štěstí, že jsme měli v obci paní zahradnici a já jsem k ní moc ráda chodila pro kytičky, které jsem doma sázela. Tohle postupně přerostlo do lásky ke stromům. Mé dětské síly na to stačily a zasazený stromeček pak rostl a sílil. Dodnes máme několik smrků, které jsem jako malá vysadila na špatných místech – trhají nám zdi, tak mám plody své dětské naivity stále viditelné,“ dodává s úsměvem.
Co ji trápí nebo naopak potěší na městské přírodě? K čemu slouží regenerativní zemědělství? I o tom si poslechněte v záznamu Apetýtu, moderuje Jana Kobylinská.
Související
-
Aleje nesázíme pro sebe, ale pro naše děti a vnuky, říkají krajinářští architekti Veličkovi
Stromové aleje lemující cesty patří neodmyslitelně k naší krajině. Proč a kdy se vlastně začaly vysazovat, prozradí v rozhovoru Petr a Markéta Veličkovi.
-
Sázení stromů je móda. Důležitější je ošetřit jeden starý než vysadit stovku mladých, říká ochránce
Dokážete si představit život bez stromů? Asi těžko – dávají nám dřevo, v němž můžeme bydlet, spát a zahřát se jím, především ale mírní letní vedra a tlumí klimatické změny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
