Zasadit strom by si měl vyzkoušet každý. A pak se o něj také starat, myslí si krajinná inženýrka

Miroslava Floriánová|foto:Ludmila Opltová, Český rozhlas

Dvacátý říjen je Dnem stromů, nyní se slaví ve více než 40 zemích světa – většinou na jaře nebo na podzim. Datum ale není celosvětově jednotné a liší se podle klimatických podmínek a doby vhodné k sázení stromů v jednotlivých zemích.

„Je dobře, že tento den v kalendáři máme, protože pro každého, kdo něco dlouhodobě dělá, je to okamžik, kdy si na něj všichni jakoby vzpomenou. Ochrana přírody jinak nebývá moc často na titulních stránkách novin. U nás i ve světě je tolik důležitějších událostí, proto jsem ráda, že si na stromy někdo vzpomene,“ říká krajinná inženýrka Miroslava Floriánová.

Čtěte také

Stromem roku může být sulíkovská lípa i katalpa od vily Stiassni, rozhodnutí závisí na hlasujících

Iniciativa Sázíme budoucnost, na které v Nadaci Partnerství aktuálně pracuje, se snaží také každému umožnit, aby si zasadil svůj strom. „Před dvaceti lety jsme se věnovali sázení stromků, dnes vytváříme adaptační strategie. Zasadit si strom mi vždycky dodá energii do další práce. Naši předkové to považovali za samozřejmé, naštěstí se k tomu dnes vracíme a zjišťujeme, že to má hodnotu. Důležitá je i následná péče, málokdo si umí představit, kolik stromeček spotřebuje vody. Může to být i kolem sto litrů na jednu zálivku. Nosím pořád v kapse roubovací nožík, a když vidím stromeček, který něco potřebuje, tak se neudržím,“ směje se.

Stromy v krajině jsou útočištěm lesní zvěře, ptáků i hmyzu (ilustrační foto)|foto:Fotobanka Pixabay

O tom, co chce v životě dělat, měla jasno odjakživa. V pěti letech už byla pevně rozhodnutá: „Možná je to úsměvné, ale je to tak. Měla jsem jako dítě štěstí, že jsme měli v obci paní zahradnici a já jsem k ní moc ráda chodila pro kytičky, které jsem doma sázela. Tohle postupně přerostlo do lásky ke stromům. Mé dětské síly na to stačily a zasazený stromeček pak rostl a sílil. Dodnes máme několik smrků, které jsem jako malá vysadila na špatných místech – trhají nám zdi, tak mám plody své dětské naivity stále viditelné,“ dodává s úsměvem.

Co ji trápí nebo naopak potěší na městské přírodě? K čemu slouží regenerativní zemědělství? I o tom si poslechněte v záznamu Apetýtu, moderuje Jana Kobylinská.