Aleje nesázíme pro sebe, ale pro naše děti a vnuky, říkají krajinářští architekti Veličkovi

„Historické aleje tvoří velké, mohutné stromy – lípy, duby, javory, někdy břízy. Ale ve městech panují brutální podmínky – proto se zde sází stromy, které by mimo město byly považovány za invazivní až škodlivé, nicméně jsou natolik vitální, že uvnitř města dokážou přežít sucho a prosolování – jedná se třeba o akáty,“ říká v rozhovoru Markéta Veličková.

Proč a kdy se vlastně začaly vysazovat aleje, co všechno nám dávají? „Alej je kompoziční prvek, s kterým se setkáváme u nejstarších civilizací. Stínily zvířata i lidi, usnadňovaly orientaci v krajině, dodávaly ovoce a poskytovaly dřevo,“ vysvětluje Petr Velička. K nám se dostaly za Rudolfa II. Vůbec první alejí byla kaštanová alej v Praze. Hojně se aleje začaly vysazovat po 30leté válce, kdy byla krajina naprosto zpustošená a téměř odlesněná a aleje se staly jedním z kultivačních prvků.

Aleje mají také silný psychologický aspekt – jsou naší identifikací s domovinou a návratem do ní. Přesto má dle slov manželů Veličkových každá alej svůj omezený věk. Ve chvíli, kdy jsou stromy nejkrásnější, jsou vlastně před rozpadem, a proto je nutné je v určitém čase obnovit.

Lipové aleje

Časté a často velice staré bývají aleje lipové. Lípa je naším národním stromem od roku 1848, ale podle manželů Veličkových na tom tolik nezáleží. „Naši předkové si velmi vážili velkých stromů, které dokázaly přežít věky. Měli bychom se s velkou úctou věnovat všem stromům, díky kterým můžeme na této planetě přežívat.“

Přesto je lípa naše historie, naše kulturní dědictví. Má blahodárné účinky na organismus člověka, ale i na kultivaci prostorem. Mezi nejstarší lípy, u kterých je obecně obtížné zjistit stáří, patří na Moravě  Bzenecká lípa, která je součástí zámeckého parku. Nejstarší stromy nacházíme právě v zámeckých parcích, tyto stromy pak vytváří doslova živé sochy – byť se už vlastně nachází v poločase rozpadu.

Alej je nikdy nekončící stavba, kterou je potřeba budovat, ošetřovat a obnovovat. Aleje nesázíme pro sebe, ale pro naše děti a vnuky. „Navzdory některým nezdarům, vznikají v současnosti krásné aleje a vznikají díky spolupráci lidí. Velká naděje alejí do budoucna je v pěších stezkách a cyklostezkách. Ruku v ruce s budováním cest se budou budovat i aleje,“ říká v závěru pořadu Apetýt Markéta Veličková.