Začalo to vlastně gramofonem a mikrofonem z telefonu, říká znalec rozhlasové historie
Odstartovaly připomínky sta let rozhlasového vysílání v Brně. Ale stejně tak můžeme slavit i 102. výročí, připomíná sběratel a odborník na rozhlasovou techniku Pavel Boudný. Psal se únor 1922 a brněnské vysílání zachytili podle dobových pramenů až v Itálii nebo v Dánsku.
Brněnský rozhlas zahájil rok akcí ke stému výročí svého vzniku shodou okolností jen den poté, co měl výročí jiné. Na vysílači označovaném tehdy Komárov vyzkoušeli, jak – zjednodušeně – kromě morseovky vysílat také zvuk.
„Bylo potřeba technologii upravit a rozšířit, což nebyla jednoduchá věc. Upravit telegrafní vysílač na fonický, to znamená udělat ho asi dvojnásobně složitým,“ připomíná znalec rozhlasové techniky a její historie Pavel Boudný.
Čtěte také
Vysílací pracoviště bylo provizorní – přinesli tam gramofon, pustili na něm lidové písně a využili mikrofon. A protože tehdy nějaké lepší rozhlasové mikrofony neexistovaly, musel to být pravděpodobně mikrofon telefonní. Byl to ale odrazový můstek.
Podle Boudného ale víme jednu věc jistě – zkoušky musely být po západu slunce. V denní době by okruh příjemců mohl zahrnout řádově desítky kilometrů, ale po západu slunce se aktivuje ionosféra a vlny se začínají odrážet. „To znamená, že není problém, aby byl řádově ve stovkách až tisícovkách kilometrů tehdy signál z Brna slyšitelný,“ dodává Boudný. A skutečně tehdy zněl až k břehům moře.
Dva a půl roku poté odstartovalo z Brna pravidelné vysílání, jedno z prvních v Evropě.
Jak složité byly první přijímače a kolik stály? Jaké technologické proměny vysílání zažívá? A kterou osobnost z brněnské rozhlasové historie by Pavel Boudný vyzdvihl? Poslechněte si v rozhovoru Českého rozhlasu Brno.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
