Brněnský rozhlas, zrozen 1. září 1924
Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání v Brně a na Moravě se začaly psát v roce 1924. Rok po prvním pražském vysílání a dva roky po BBC v Londýně, což bylo první pravidelné vysílání v Evropě. Tradice vysílání z Brna je tak mimořádná i ve světovém měřítku.
Brněnská stanice se jako odbočka Radiojournalu poprvé s pravidelným vysíláním ozvala 1. září 1924 z vlastního studia na střeše Zemského domu. Z počátku pouze jednotlivé hodiny týdně, ale rychle se přidával další program včetně hudby, pohádek, přednášek nebo rozhlasových her.
Kde rozhlas v Brně sídlil
První pokusy s vysíláním byly přímo z vysílače Komárov (dodnes stojící stavba v ulici Ráječek) v Brně. Pravidelné vysílání už znělo ze Zemského domu, z věžičky nad dnešní kanceláří jihomoravského hejtmana. Následovalo několik působišť v areálu dnešního Městského divadla Brno v Lidické (tehdy Nové) ulici a potom Stadion v dnešní Kounicově ulici (souběžně s dalšími působišti, například v Husově sboru). V roce 1950 rozhlas získal prostory zrušené banky Union v Beethovenově ulici a tam po roce 2001 soustředil všechna svá pracoviště.
U startu brněnského vysílání stál Jan Čermák, rychle následovaly další osobnosti. Mezi nimi i legendární Oldřich Nový. Kolem Ladislava Malého, Jana Janoty a později Břetislava Bakaly se zformoval i orchestr, který o mnoho let později byl jedním ze základů brněnské filharmonie. Souběžně s ním působil i studiový či estrádní orchestr, stále funkční Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů a také uskupení, které součástí rozhlasu v Brně nikdy nebylo, ale přesto je s ním úzce propojené – orchestr Gustava Broma.
Pokud ještě zůstaneme v historických působištích rozhlasu, hlavně na Stadionu v dnešní Kounicově ulici, z Brna zněl už za první republiky ranní tělocvik, živé vstupy ze sportu (včetně fotbalu či závodů na Masarykově okruhu) nebo nedělní přenosy bohoslužeb. Typickou součástí brněnského programu byl humor. O ten se už od roku 1925 staral svými „plkačkami“ stréček Křópal z Břóchovan, a to v podání herce a zpěváka Valentina Šindlera.
Voskovec a Werich promluvili z Brna
Hned v počátcích rozhlasového vysílání zněly také přímé přenosy z brněnského Národního divadla i z divadla na výstavišti. Právě odtud se v roce 1930 nesla na brněnských vlnách hra Voskovce a Wericha Ostrov Dynamit – bylo to vůbec první vystoupení protagonistů Osvobozeného divadla před mikrofony. Vladimír Šimáček, který byl hned v počátcích pověřen správou literárního oddělení a v červnu 1925 se stal po odchodu J. Čermáka správcem (tedy ředitelem) Radiojournalu Brno, rychle pochopil, že přenosy z divadel jsou dlouhé a že je třeba divadelní hry přizpůsobovat rozhlasu. I tady bylo Brno vzorem.
Vzdělávací program obsáhl už od začátku skoro všechny obory. Včetně výuky cizích jazyků nebo morseovky. Režisér Dalibor Chalupa odvysílal první velké rozhovory (mj. s Alfonsem Muchou) a jeho pořad Na tom našem dvoře čili Dvorní pěvci z roku 1930 bývá označován za první české rozhlasové pásmo.
Také první skutečný ředitel v Brně Antonín Slavík (popravený v roce 1942 nacisty ve věznici za působení v organizaci Obrana národa) se chopil podpory literárních projektů, přinášel i pohádky či recitace.
Brněnská rozhlasová škola je pojem, který figuruje dokonce v odborné literatuře. Tvůrci se od začátku snažili nabídnout to nejlepší. A protože se cítili oproti Praze méně svázáni oficialitami, bylo Brno místem, kde vznikaly nové rozhlasové formáty. V květnu 1930 vysílalo Brno první skutečnou reportáž – procházku Neumarkovou textilní továrnou s názvem Od ovčí vlny k vlněné látce.
V roce 1932 se stal kmenovým režisérem Dalibor Chalupa. S Františkem Kožíkem a Josefem Bezdíčkem vytvořil právě onu brněnskou rozhlasovou školu. Významným počinem ve vývoji rozhlasové hry i režie se stalo uvedení hry Františka Kožíka Cristobal Colón 12. dubna 1934. Tento rozhlasový epos využíval prózy, verše, hudby, sborové recitace a reportáže. Když při prvním živém vysílání křičel herec v roli plavčíka ze střechy rozhlasové budovy „Země! Země!“, šlo v symbolické rovině o objevení nového světa moderní rozhlasové dramatiky.
Po válečné odmlce, kdy vysílání podléhalo německým úřadům, přišla doba osvobození. Bylo sice potřeba obnovit zničená studia i technologie, ale také se mohla vrátit část tvůrců.
Čtěte také
Zlatým obdobím se i přes politickou situaci stal konec 50. let a léta šedesátá. Literárně-dramatická redakce je v té době spojená se jmény jako Karel Tachovský, Irena Večeřová, Miroslav Skála, Vlastimil Pantůček, Vladimír Fux, Antonín Přidal. V roce 1953 do redakce nastoupil básník Jan Skácel, který o tři roky později vystřídal ve vedoucí funkci básníka Oldřicha Mikuláška. V roce 1953 přišla Olga Zezulová-Waltrová – silná tvůrčí osobnost a tehdy i jedna z mála rozhlasových režisérek.
Tvůrci Večerního Brna i aktéři kultury ve městě
Brněnští rozhlasáci patřili i ke spoluzakladatelům legendárního divadla Večerní Brno. Dokázali propojit úspěšné vysílání se zaplněným sálem, pomáhali vzniku představení, která se vyrovnala slavným divadlům té doby v Praze. Ale nezůstalo jen u toho, rozhlasáci pronikli i do literatury a do novin a časopisů. Za všechny připomeňme ikonický časopis Host do domu.
V 60. letech získalo brněnské studio větší dramaturgickou nezávislost v oblasti literární tvorby, takže se mezi autory objevují jména jako Antonín Přidal, Miroslav Skála, Milan Uhde, Věra Podhorná (Květa Legátová) a další. Tragická autonehoda ukončila život dramatika Miloše Rejnuše.
V roce 1966 vznikl nedělní hodinový pořad Potulky knihami a hudbou právě pod garancí Antonína Přidala; ten byl také autorem i interpretem ojedinělého seriálu absurdních rozhovorů Pan Hlava. Pokračovala i tradice četeb na pokračování, dodneška se vysílá třeba rozhlasová adaptace Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky, kterou přímo pro Karla Högera adaptoval Jan Skácel. Od listopadu 1966 nastoupil pořad Brněnské kolo, který dostal i televizní podobu.
Rok 1968 byl mimořádným zásahem i do života rozhlasu. Samo vysílání se podařilo uskutečňovat díky mimořádnému úsilí rozhlasáků po celé republice. Vysílání se tak dělo i z celého tehdejšího Jihomoravského kraje, pod nějž spadali i pracovníci ve Zlíně (Gottwaldově) a v Jihlavě. Ve vysílání tak bylo možné slyšet třeba i cestovatele Miroslava Zikmunda, který patřil k pravidelným rozhlasovým spolupracovníkům.
Normalizace následně obrátila rozhlas v trosky. Přesto se občas „zablýsklo“. V Brně vznikla třeba rozhlasová adaptace hry Divadla na provázku Balada pro banditu, jejímž spoluautorem byl zakázaný Milan Uhde, a od přelomu 80. a 90. let se do literárního vysílání postupně vraceli i někteří další rozhlasoví autoři ze 60. let.
Mladší rozhlasoví tvůrci v té době nacházeli svobodnější prostor především na nově vzniklé umělecké stanici Vltava. Zásadním vzdělávacím pořadem bylo Vysílání pro školy nebo Paprsek – týdeník vědy a techniky pro mládež. Redaktorem pořadu byl Přemysl Matula, který připravoval i unikátní reportáže.
Od roku 1972 se brněnská redakce podílela na vysílání Mikrofóra, vlastivědného pořadu Šipka a dalších. Řada osobností je zdokumentovaná díky Věře Rudolfové, Ludvíku Němcovi, Jaromíru Ostrému, Josefu Veselému, Marcele Vandrové a Marcele Antošové či Zdence Sedlákové (Dufkové).
Hudba v rozhlase – symfonie, ale i jedinečný BROLN
S brněnským rozhlasem je spojený symfonický orchestr, který vytvořil základ brněnské filharmonie. Ale také orchestr studiový, estrádní a také Orchestr Gustava Broma. Byť ten nikdy nebyl součástí rozhlasu, právě v brněnských rozhlasových studiích vytvořil nezapomenutelné nahrávky. A také Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, který funguje od roku 1952.
Samostatnou roli tvoří role brněnského rozhlasu v oblasti folkloru. Od svých začátků je jedním z největších dokumentátorů vývoje lidových tradic, zejména pak folklorní hudby. Ostatně, stál i u zrodu strážnického festivalu – a v jeho fonotéce jsou ukryty unikátní nahrávky napříč jeho ročníky. Už první umělecký vedoucí BROLNu Jaroslav Jurášek zval do vysílání hosty z Čech, Moravy i Slovenska (Dušan a Luboš Holí, Božena Šebetovská, Jožka Severin, Jarmila Šuláková a mnoho dalších).
Dlouholetý umělecký vedoucí BROLNu Bohumil Smejkal inspiroval ke spolupráci i řadu skladatelů včetně Josefa Berga a Miloše Štědroně. Redaktor Jaromír Nečas do poslední chvíle (zemřel v roce 2015 ve věku 93 let) pomáhal dokumentovat tradice i hledat hudební talenty, jeho jméno je spojeno s šancí pro sourozence Ulrychovy, Jiřího Pavlicu a další.
Rok 1989 byl rokem změn, uvolnění podmínek zejména pro zpravodajství – ale také obdobím snižování počtu zaměstnanců včetně zrušení studiového orchestru a složitého převodu BROLNu, který je nyní spolupracujícím souborem. Vrátila se alespoň část pracovníků, kteří museli nuceně rozhlasové řady opustit, mezi nimi například hlasatel Jan Křapa mladší, jehož znali obyvatelé a návštěvníci Brna jako hlas prvních hlášení ve vozidlech veřejné dopravy.
Ale to už jsme v současnosti. V současnosti nejstarší, největší a nejposlouchanější regionální stanice veřejnoprávního vysílání v České republice.
V Brně vznikl i nejoblíbenější rozhlasový slovesný pořad vůbec – Toulky českou minulostí, které na základě stejnojmenných knih Jiřího Hořejše připravovali autor Josef Veselý a režisér Jaromír Ostrý celých 23 let. Většina z 1218 dílů byla – a ne jednou – vysílána nejen na domovské stanici pořadu, na Českém rozhlase Dvojce (Praze), ale reprízovaly a reprízují je i další stanice Českého rozhlasu.
Související
-
VIDEO: Podívejte se na koncert k 95. narozeninám Českého rozhlasu Brno
Český rozhlas Brno slaví 95. narozeniny. Jako hlavní dárek pro všechny posluchače, nejen Brňany a Moravany, připravil na 1. červen koncert na Brněnské přehradě.
-
BROLN oslavil 70. narozeniny v Besedním domě. Podívejte se na videopřenos
Jak jinak může oslavit orchestr 70 let existence než koncertním turné. Jeho vrchol ovšem musí být ve městě, kde se zrodil – v Brně.
-
Brněnský rozhlas má 97 let! Slavilo se speciálním vysíláním, dárkem bude i zrekonstruovaná budova
1. září 1924 začalo pravidelné vysílání brněnského rozhlasu. K příležitosti 97. narozenin jsme odvysílali speciální vydání Apetýtu.
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
