Věra Mikulášková: Zrcadlo vzpomínek

Paní Věra o sobě mluví málokdy, je typem člověka, který se zaměřuje na ostatní a na svět kolem. Na lidech hledá a vyzdvihuje pokud možno jejich dobré stránky, zatímco svět sleduje jasným, kritickým pohledem – ale neodsuzuje.

Věra Mikulášková na přátele nikdy nezapomíná, naopak, přátelství je u ní na prvním místě. Proto její vzpomínkový cyklus není žádnou důkladnou autobiografií, ale souborem portrétů přátel – skvělých osobností české a moravské kultury.

• Karel Zeman
• Oldřich Mikulášek a František Hrubín
• Jan Skácel
• Oldřich Mikulášek a Jaroslav Seifert
• Miroslav Horníček
• Hermína Týrlová

„Pište, jen když toho cítíte nejvyšší nutnost,“ zněla další Čapkova rada Mikuláškovi. Pokud jde o vzpomínkové kapitoly, napsala jich pokaždé jen několik – pod tlakem obdivu a lásky k přátelům, kteří za léta dozráli ve významné osobnosti našeho kulturního života.

Věra Mikulášková a Vladimír Fux|foto:Jiří Frišauf

Spisovatelé, výtvarníci, herci, hudebníci, vědci i osobnosti dalších profesí v těchto portrétech, psaných vesměs na základě autentických prožitků, úžasně ožívají. Vše pečlivě dohledává v korespondenci i dalších archivních dokumentech, v knihách a konzultuje s lidmi, kterých se to týká – ať už se zmiňovanými osobami (jsou-li ještě naživu), anebo s jejich potomky, přáteli, znalci.

„A teď pište (ale ne zbytečně často) a na mne se nezlobte!“ končí dopis Josefa Čapka ze druhé poloviny třicátých let. Můžeme vám doporučit něco podobného: Poslouchejte – a nechte v sobě každou kapitolu doznít. A nezlobte se, že jsou krátké. Věra Mikulášková vyznává zásadu, že méně je více, a také ji dodržuje. Jako všecko.