Vánoce u Kinských: Kapří filety na přepuštěném másle, modlitba a promyšlené dárky
Vánoce jsou svátkem, který se ve všech rodinách slaví víceméně stejně. Ale Vánoce na zámku nezažívá každý. Jak je slavil hrabě František Kinský jako dítě?
„Na zámku býval poněkud naddimenzovaný strom, ale později i v pražském bytě musel být strom od podlahy po strop.“
Středobodem vánočního stolu byla zásadně ryba. „Jedlo se tradičně v domě mých rodičů a dřív to byla dravá ryba. Kapr nebyl nikdy smažený, ale dělaly se kapří filety na přepuštěném másle.“
K tradičním pokrmům patřil také předkrm. „V době mého dědečka musel být na stole humr s majonézou. V domě mé matky to byly filety ze pstruha v aspiku a také s majonézou. Majonéza byla domácí a bílky se využily na cukroví v nejrůznějších formách – kroužky, pusinky a někdy byly máčené v čokoládě. Rohlíčky nebo linecké se mi do života dostaly až později,“ líčí hrabě.
Vánoce před 100 lety
V obou domech – v Kostelci i v Lázních Bělohrad – se starali o přípravu profesionální kuchaři. Oba domy byly vyhlášené výbornou kuchyní. „Strom zdobil personál, v domě mé matky to připravovali rodiče mé matky za přispění personálu. Malý strom byl tak třímetrový. Večeře začínala v šest a dárky se rozdávaly zásadně po večeři.“
„V domě mého otce to bylo tak, že dokud byly děti malé, mívaly v dětských pokojích svoje vlastní Vánoce, protože u nás často bývali hosté, tak aby nerušily. Hosté přinášeli dárky a štědrovečerní večeře byla společenská událost.“
Taková událost si žádala i společenské oblečení. „Na sobě jsme měli smoking. To byl takový nepsaný předpis. Dámy měly dlouhé šaty a šperky.
Dárky byly promyšlené
Nad dárky se hodně uvažovalo a bačkory pod stromečkem nikdo nenašel, maximálně personál, pro který byly také přichystané dárky.
„Dávaly se praktické dárky, třeba látka na žaket nebo frak. Patří to k tomu, že váš otec potom zaplatí u krejčího ušití šatů. Dámy na tom byly podobně. Nebo když někdo sbíral známky, tak se vymyslelo něco, co by rozšířilo jeho sbírku.“
Nezpívalo se, ale naprostou samozřejmostí byla modlitba. Večer končil lehkým alkoholem, například šampaňským nebo sklenkou koňaku a odchodem na půlnoční. A co by si František Kinský přál do nového roku? „Přál bych si, abychom si vzájemně prominuli a byli na sebe laskaví. Pojďme se těšit z toho, že někteří z nás věří v to, že se narodil spasitel, že se narodil někdo, kdo nás tím životem nějakým způsobem směřuje. Radujme se, veselme se, jak se zpívá v koledě, a jednoduše buďme na sebe slušní, hodní a laskaví.“
Celý rozhovor s hrabětem Františkem Kinským si můžete poslechnout ze záznamu.
