Umění nemusí být zobrazivé ani líbivé. Socha Hrachovina na Mendlově náměstí stále budí kontroverze

Dílo vyvolalo mnoho pozitivních i negativních reakcí laické a odborné veřejnosti. Mendlovým náměstím, které je významným brněnským dopravním uzlem, denně projdou tisíce lidí, kteří zde čekají na tramvaje a autobusy, navštěvují restaurace, spěchají do práce či do blízké nemocnice u sv. Anny. Nevšední monument není umístěn na podstavci, ale je možné si ho zblízka prohlížet, opírat se o něj, procházet jím. Proto se okamžitě stal součástí místního života, každodennosti a vzrušených diskuzí.

Čtěte také

Severská žula, bronzový hrách i překážející zábradlí. Mendlovo náměstí dostalo po rekonstrukci nový kabát

K protichůdným názorům, ale také k pojetí své sochy a dalším souvisejícím tématům se Jaromír Gargulák vyjádřil na besedě, která se konala 17. května 2023 v Konferenčním sále Moravské zemské knihovny v rámci cyklu Oči Brna. Besedou prováděla sochařova dcera Magda Garguláková. Ta v úvodu připomněla, že návrh na sochu vzešel z veřejné soutěže, tedy zcela standardně, byť způsob výběru někteří odborníci kritizovali v otevřeném dopise primátorce Markétě Vaňkové. Podle Gargulákové hlavní problém spočívá v tom, že je veřejnost zvyklá na tradiční typ pomníků s bustou nebo figurativní sochou, zatímco Hrachovina je jiná.

„Figuru jsem zavrhl z toho důvodu, že na Mendlově náměstí v zahradě Augustiniánského opatství stojí mramorová socha, která je známá, a druhá, bronzová, je na Mendelově univerzitě. Soustředil jsem se na tři Mendelovy zákony dědičnosti a třetí zákon jsem se rozhodl zpracovat jakoby ve 3D, to znamená prostorově, ne na ploše,“ vysvětloval Jaromír Gargulák počátky svého myšlenkového procesu. Citoval znění Mendelova třetího zákona, jež ho inspirovalo: „Dílo znázorňuje křížení alel při úplné dominanci, kdy dochází v prenatální generaci ke křížení jedinců heterozygotních. V obou znacích zde dochází při použití Mendelova čtverce k výslednému fenotypovému štěpnému poměru 9:3:3:1.“

Čtěte také

Kdyby se v 19. století udělovaly Nobelovy ceny, Mendel by minimálně jednu měl

A vysvětluje: „V plastice je to znázorněno jako 9 kulatých žlutých, 3 kulaté zelené, 3 hranaté žluté a 1 hranatá zelená.“ Jako by zde chybělo podstatné jméno – devět kulatých žlutých „čeho“? Tři kulaté zelené „co“? Většina kolemjdoucích si zřejmě – v souvislosti s názvem sochy Hrachovina – odpověděla „hrášky“, čímž vznikla jedna z častých výhrad veřejnosti, která zazněla i v besedě: že takto rostlina hrách nevypadá. Jedna z besedujících dokonce přinesla do Moravské zemské knihovny sazeničku, aby sochaři ukázala, že kuličky hrášku jsou dole, rostlina z nich klíčí, nikoli nahoře jako „hlavy“ – tak to dle některých znázorňuje socha. „Umění nemusí být zobrazivé ani líbivé,“ oponovala Magda Garguláková a sochař dodal: „Hrášek jsem doma nechal klíčit, dali jsme ho do vaty, abychom viděli, jak se chová, protože jsme to už za ta léta zapomněli.“

Inspirace a přezdívky

Gargulák vyprávěl, že ho klíčící hrách inspiroval zejména tím, jak výhonky rychle rostly. Proto se jeho šestnáct bronzových stél taky jakoby natahuje nahoru, ke slunci, jedna stéla až do výšky čtyři a půl metru. Důležité bylo zachytit dynamiku, chaos a napětí, které provázelo Mendelův dlouhodobý výzkum, sám o sobě velmi náročný a navíc komplikovaný Mendelovými zdravotními problémy a dalšími okolnostmi.

Plastika od Brňanů dostává různé přezdívky – Marťané, Trifidi (podle sci-fi románu Johna Wydhama Den trifidů z roku 1951), Kulihrášci… Jaromír Gargulák se nejvíce ztotožňuje s názorem malé dívky, kterou u sochy potkal s maminkou a ta mu řekla, že její dceři to připomíná panenky a kominíka. „Záleží na vlastní představivosti, podle toho vám z toho vystoupí obrazce. Ve mně některé stély evokují muže, některé ženy. Děti tam nemáme, ty na to můžou lézt,“ uzavírá autor s tím, že interakce dětí se sochou jsou nejen povoleny, ale přímo podporují zamýšlenou funkci díla Hrachovina ve veřejném prostoru.