Severská žula, bronzový hrách i překážející zábradlí. Mendlovo náměstí dostalo po rekonstrukci nový kabát

„Posouváme trolejbusové zastávky významným směrem k pivovaru, aby vznikl prostor směrem k ulici Křížové, kudy se bude dát svobodně procházet,“ popsal autor nové podoby náměstí, autor Ondřej Chybík. Díky „rozseknutí“ přestupního uzlu může prostor skutečně alespoň částečně plnit funkci náměstí v návaznosti na už dřív vysázený parčík s kontejnerovou kavárnou.

„Ten středový pás je bezkolizní, lidé ho můžou využít k čekání nebo občerstvení,“ pochválil děkan Fakulty architektury Vysokého učení technického Radek Suchánek. Rekonstrukce se podle něj povedla. V centru náměstí vyrostou stromy, přibyly lavičky a taky socha Hrachoviny od sochaře Jaromíra Garguláka, která je velká a zároveň stojí v úrovni dlažby, takže se mezi výhonky hrachu můžou lidé proplétat. „Bezpochyby se stane velice viditelnou součástí náměstí,“ myslí si Suchánek. Kdyby měl rekonstrukci náměstí hodnotit čísly na úrovni od jedné do desíti, kdy známka deset je nejvyšší, udělil by osmičku.

Mendlovo náměstí po rekonstrukci|foto:Ludmila Opltová, Český rozhlas

Mínusové body si hlavně od cestujících vysloužilo zábradlí, které stojí mezi zastávkami tramvají a trolejbusů. Lidem překáží při přestupování a musí ho obcházet. Magistrát se hájí tím, že na zábradlí trval drážní úřad kvůli bezpečnosti. „Máme ústně přislíbeno, že by si uměli představit, že by se v rámci toho zábradlí vytvořily dva průchody,“ reagovala na kritiku lidí primátorka Markéta Vaňková z ODS.

Celému náměstí nově dominuje červená barva. Není jen na okolních stáncích, lampách, lavičkách i projíždějících tramvajích a autobusech, ale taky je červeně vydlážděný velký kruh uprostřed plochy. Je to netypická severská žula, kterou pomohl vybírat geolog Lukáš Krmíček z VUT, aby co nejlépe ladila s červenými cihlami blízké baziliky v augustiniánském opatství. „Ve Švédsku a Norsku se běžně tyto typy žul vyskytují na stavbách, ale ve střední Evropě takový typ cihlově červeně zbarvené žuly nemáme a proto pro nás může být pohled na ni nezvyklý,“ popsal Krmíček.

Barvu žuly vybíral tak, že zkoumal odstíny barvy cihel nedaleké baziliky a porovnával ji s barvami různých hornin. Vyšel z toho nejlépe kámen, který se označuje jako žula typu vanga.