Ukázka z knihy: Alena Wagnerová - Bol lásky prodejné

Obálka knihy Bol lásky prodejné

V magazínu Zelný rynk si poslechneme ukázku z knihy brněnské rodačky Aleny Wagnerové Bol lásky prodejné, s podtitulem Ze života Johannese Nádherného a jeho milostných družek.

Johannes Nádherný žil v letech 1884 – 1913 a byl to starší bratr baronky Sidonie Nádherné z Vrchotových Janovic. Kniha na základě dopisů z let 1900 – 1913 ukazuje, jak žila generace spisovatelů Franze Kafky, Maxe Broda či Franze Werfela.

Autorka se k tématu dostala v průběhu své práce na knize Sidonie Nádherná a konec střední Evropy. Tehdy v pozůstalosti jejího bratra narazila na unikátní svazek dopisů pražských lehkých žen a dívek z prvního desetiletí 20. století. Právě na základě těchto dopisů a také dalšího studia načrtla portrét charismatické osobnosti Johannese Nádherného.

V knize najdete množství citací z dopisů, ukázky z deníkových zápisků, korespondence a také fotografie. Doplněna je esejisticky pojatou studií Mileny Lenderové o pražské prostituci na počátku 20. století.

Po úspěšném složení maturity na malostranském německém gymnáziu se Johannes Nádherný na podzim 1903 zapisuje ke studiu filozofie a dějin umění na filozofické fakultě pražské německé univerzity. Volba oborů tak vzdálených životní praxi vzbudí, jak lze očekávat, nelibost Johannesova poručníka strýce Viléma. Kdyby si jeho poručenec zvolil alespoň práva, posteskne si v dopise sestře Amélii, ale změnit Johannesovu volbu se mu nepodaří.

Jestliže byl Johannes dosud vášnivým čtenářem a milovníkem výtvarného umění, pak s prvními univerzitními přednáškami se před ním v celé své plnosti otevřel nekonečný svět ducha a filozofického poznání. A Johannes, který má v té době už za sebou milostnou zkušenost přibližně se třiceti ženami, si najednou uvědomuje etickou neslučitelnost těchto dvou světů, v nichž se pohybuje: světa prodejné lásky a světa filozofie. V pohnutí mysli si na malém lístku papíru vzrušeně slibuje:

Praha 21. října 1903.
Při mé lásce k dr. Eisenmeierovi, kterého smím, já šťastlivec, nazývat svým přítelem, při mé úctě k prof. Martymu, se vzpomínkou na ony vskutku radostné hodiny strávené s I., z nadšení pro umění, z lásky k životu a z úcty k té, se kterou chci jednou prožívat nekonečné štěstí bez hranic, si slibuji, ze si už nikdy nic nezačnu s prodavačkou lásky, abych neztratil svého znamenitého přítele, aby všechno to vznešené, co jsem slyšel, nezůstalo bez užitku a já byl schopen dráždivě cudného přátelství a stal se žárlivým synem umění, který se podílí na všech jeho zázracích.

Anton Marty, žák Franze Brentana, byl profesorem filozofie na filozofické fakultě pražské německé univerzity. Josef Eisenmeier byl žákem profesora Antona Martyho a autorem filozofických studií brentanovské orientace.

Své předsevzetí však Johannes nesplnil. Nebyl také zdaleka jediný, koho svět prodejné rozkoše přitahoval a kdo využíval jeho služeb k ukojení svých sexuálních potřeb a zároveň cítil jeho neslučitelnost s ostatními oblastmi života, se světem ducha i světem velké romantické lásky, která měla vést k požehnání manželského svazku, od něhož si Johannes sliboval nekonečné štěstí.

O Johannesovi je nám to všechno díky jeho písemným záznamům známo, a on se tím vydal všanc našemu případnému morálnímu odsudku, zatímco ostatní o svých „spanilých jízdách" pražskými bordely nemluvili a žádné seznamy a poznámky si o svých návštěvách nedělali. Valná část tehdejší společnosti navíc tuto stránku života mužů mladých i nemladých víceméně tolerovala. Prostě se o ní nemluvilo.

Ukázku z knihy uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 16. srpna.