Srdcem Petrkova je klavír, na který hrály krásné dlouhé prsty Suzanne Renaudové

6. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Petrkov: pohled do výstavní chodby

Reportáž Aleny Blažejovské vás zavede do Česko-francouzského centra Petrkov. Poslechněte si vyprávění Josefa Mlejnka a koordinátorky projektu Lucie Tučkové.

Vypravte se s námi do petrkovského zámečku – někdejšího sídla básníka, výtvarníka a překladatele Bohuslava Reynka, jeho manželky, básnířky Suzanne Renaudové, a jejich synů Daniela a Jiřího. Zámeček byl nedávno převeden do správy Památníku národního písemnictví a koordinátorkou projektu Česko-francouzského centra Petrkov se stala Lucie Tučková.

Kamna v Petrkově

V nedaleké obci Lípa žije básník, spisovatel a překladatel Josef Mlejnek, který byl před lety tím, kdo redaktorce Aleně Blažejovské do Petrkova, k Danielovi a Jiřímu Reynkovým – obrazně řečeno – otevřel dveře. I tentokrát se tam vydala v jeho společnosti. Josef Mlejnek vypráví: „Od smrti Jirky a Daníka uplynulo už sedm let a vznikla césura, ve které jsem měl obavy, bál jsem se sem jít podívat. K Reynkům jsem chodil jako domů… Ale měl jsem pocit, že to dopadne špatně. Nebezpečí, že to koupí nějaký zbohatlík a udělá si v zahradě dvoumetrového trpaslíka, tady reálně viselo ve vzduchu.“

Čtěte také

Připomenout fenomén Petrkova se Josef Mlejnek pokusil v roce 2017 rozhovory s Jaroslavem Medem, Jiřím Škochem a Jiřím Šerých, publikovanými v časopise Kontexty. Sám vzpomíná: „Já jsem sem přišel poprvé v roce 1967, kdy už paní Renaudová nežila, to mi bylo dvacet let a něco.“ Nebezpečí, že Petrkov zanikne, podle něj podpořili někteří publicisté, kteří se vyjadřovali v tom smyslu, že éra Petrkova je uzavřená. „Měl jsem taky analogickou zkušenost s domem Josefa Floriana ve Staré Říši,“ dodává Josef Mlejnek. „Jak dopadla tamější skvělá, jedinečná knihovna? Zmizela. Dům koupil naštěstí architekt, člověk se vkusem, ale už si to upravil tak, že dům vypadá sice navenek slušně, ale mnohé už se ztratilo. Něčeho podobného jsem se obával v Petrkově. Ono to je taky těžké, je to velký objekt – jak ho udržovat a bydlet tady? Romantizující přístupy mi vždycky vadily.“

Josef Mlejnek zdůrazňuje, že bylo potřeba, aby se do věci vložily instituce – ministerstvo kultury, Památník národního písemnictví. „Bylo dobré, že se podařilo zainteresovat i francouzskou stranu, která má – dělám si možná iluze – k národní paměti lepší vztah, který nebyl přerušen desetiletími vlády bolševika a podobně. To se všechno nakonec podařilo, takže už jsem ztratil ten pocit tísně a nostalgie. Nejde o to, udělat tady z toho skanzen, ale dům zásadních setkání pro lidi, kteří neztratili elementární smysl pro umění a jeho nezbytnost pro život.“

Na prohlídce zámečku

Naší průvodkyní po stávající podobě petrkovského zámečku a výstavách, které zde můžete navštívit, se stala Lucie Tučková. Tato romanistka, specializovaná na česko-francouzské literární vztahy ve 20. století, je koordinátorkou projektu Česko-francouzského centra Petrkov. Je také autorkou monografie Suzanne Renaud – Petrkov 13, dále souboru portrétních studií Sítem slov a editorkou a autorkou doslovu knihy veršů Suzanne Renaud Zde tvůj život / Ta vie est la. Knihu s ilustracemi Františka Štorma vydal Památník národního písemnictví a jde o francouzsko-české vydání. Ve francouzštině jsou originály básní, české překlady pořídil Bohuslav Reynek.

Lucie Tučková přednáší v Petrkově

Redaktorka Alena Blažejovská v zámečku natáčela v červenci na jednom z programů cyklu Letní Petrkov. Lucie Tučková vysvětluje: „Památník národního písemnictví má zámeček ve své správě díky tomu, že ministerstvo kultury zakoupilo objekt, který před více než rokem dala rodina k prodeji. Už se více o památkově chráněný dům nemohla starat a zabezpečit jeho opravy. Vznikla dokonce veliká petice Zachraňte Petrkov a široká kulturní veřejnost žádala stát, aby se o zámeček postaral. 27. května tohoto roku Památník převzal objekt do své správy.“

Letní Petrkov: čtení, koncerty, výstavy

V současnosti se v Petrkově přibližně jednou za dva týdny konají setkání s výstavami, čteními a koncerty, nazvaná Letní Petrkov. „Petrkov potřebuje velké opravy, ale chceme návštěvníkům i tak dovolit se s místem setkávat,“ doplňuje Lucie Tučková. „Je důležité uchovat kontinuitu a navázat na to, co tady vždycky bylo tradicí. V Petrkově se setkávali různí lidé, navazovali zde přátelství a navzájem se obohacovali.“ Petrkov se otevírá i ateliérům pro děti, koncertům písničkářů (Karel Vepřek, Jiří Dědeček a další) a zejména výstavám.

Čtěte také

V reportáži Lucie Tučková popisuje různé objekty, obrazy a fotografie, které je možné v petrkovských chodbách a místnostech spatřit. Jsou to například fotografie Františka Nárovce, Dagmar Hochové a Jiřího Škocha. Kamna, u kterých Bohuslav Reynek „škrábal své destičky“ a která jsou zachycena například na fotografii Dagmar Hochové, v Petrkově zůstala. „Je to trošičku překvapení pro ty, kdo jsme do Petrkova přijížděli a navštěvovali bratry Reynkovy. Dřív kolem těch kamen vždycky něco bylo, ale teď je vidíme v autentické původní podobě: kovové nožky, litinové, a na nich kamna – vypadají velice křehce a elegantně,“ popisuje Tučková. Kuchyně se proměnila v improvizovanou výstavní síň. „Možná v tom provizoriu je nejvíc dotek původního Petrkova.“

Na výstavě je dále možné spatřit kompozice z fotografií, kopií grafik a básní Bohuslava Reynka a Suzanne Renaudové. Spojují je například témata koček nebo Francie. „Můžeme si ale prohlížet celý objekt,“ upozorňuje Lucie Tučková. „Vyniká i krása toho místa, otevřenými okny sem zaznívá zpět ptáků… Ten prostor je nebývale vzdušný a otevřený. To je také něco, co bychom chtěli valorizovat: krása barokního zámečku. Byť nás čekají opravy, v letních dnech vypadá přívětivě.“

Kočky a divoká zahrada

Petrkov vždy býval plný koček, ty dokonce skákaly na kliku dveří do kuchyně a byly schopné si samy otevřít. Kde jsou nyní? „Kočky jako by dopředu tušily, co se bude dít. Protože tu máme návštěvníky, tak se uklidily. Nicméně když přijedeme ve všední dny, na dvoře vždycky nějaké jsou. Jen se více toulají k sousedům, protože tam mají pevnější zázemí. My je teď do domu cíleně nepouštíme, jejich prostorem je dvůr a zahrada. V té potkáváme i veverky, o kterých krásně píše Suzanne Renaudová, zahrada je stále tak divoká, jako bývala. Je to klidné útočiště,“ vypráví Tučková.

Pohled ze zahrady. Sluneční hodiny v Petrkově

Lucie Tučková dále vyzdvihuje optiku Františka Nárovce, který podle ní dokáže v prostoru vyvolávat jednotlivé vrstvy času, aniž by se navzájem rušily. „To je dialog skrze čas a jakoby proti proudu času, který tady chceme vést.“

Také bývalá koupelna se proměnila v malou výstavní místnost. Zde se v kopiích představuje jeden grafický cyklus Bohuslava Reynka, a to cyklus Job. „Můžeme si uvědomit, že práce na jednotlivých cyklech byla pro Bohuslava Reynka velice typická. Další cyklus – Don Quijote – se nachází v jedné z hospodářských budov na dvoře.“

Proměny

Modrý pokoj – salonek v patře – je toto léto uzavřený. „Je to z toho důvodu, abychom jej uvedli do ještě pěknějšího stavu,“ vysvětluje Tučková. „Budeme opatrně a citlivě renovovat nábytek a naším cílem je, abychom už v příštím roce i v modrém sále mohli pořádat komorní setkání. Právě dnes jsme tady měli odborníka, který se díval na klavír, je to vídeňská technika. Rozhodně jej dáme do pořádku, protože nám na něm záleží. Na ten klavír hrály krásné dlouhé prsty Suzanne Renaudové, je to srdce nejenom modrého pokoje, ale jeho tóny tady proznívaly ve šťastnějších dnech a hodinách. Určitě ho tady chceme zachovat.“

Výstava Památníku národního písemnictví v Petrkově

Na schodišti, kudy po širokých schodech v dávných dobách vystupovali jezdci na koních a za Reynkových časů prý ovce, hovoří Lucie Tučková o přístupu k tomuto místu: „Dnes to pro nás znamená najít nějakou citlivou mez, nakolik ta místa opravovat a nakolik jim ten pel zachovat.“

Ve vchodu domu je výstava věnovaná Památníku národního písemnictví a jeho spojnici s Petrkovem. Nové logo Petrkova obsahuje písmena RR, „jako je Renaud-Reynek“. Petrkov a Památník národního písemnictví patří k sobě podle Lucie Tučková už dlouho. „Už v roce 2000 se díky Věře Jirousové pořádala velká výstava Pieta v loďce, tehdy se zakoupil veliký konvolut Reynkových grafik do fondů Památníku, jeho výtvarné sbírky. Památník národního písemnictví má hlavně velmi mnoho dokumentů, písemností i fotografií od spřátelených autorů Bohuslava Reynka – třeba Vlastimila Vokolka, ale i mnoha dalších. Chceme ukázat, že to nejsou jenom listy papíru, ale silné lidské příběhy, které do Petrkova tyto přátele přiváděly. Chceme i tyto jednotlivé příběhy připomínat tak, aby se nás i dnes dotýkaly.“

Spustit audio

Související