Sociolog Biler: Z Blanska je do Brna blízko, ale o kvalitě života to nic neříká
Jižní Morava zabodovala v žebříčku měst a obcí, který z různých úhlů hodnotí kvalitu života. „Brno je bohaté město, městům tedy pomáhá dojezdová vzdálenost,“ vysvětlil sociolog, spisovatel a publicista Stanislav Biler.
V žebříčku obcí, který zveřejnila společnost Obce v datech, je na dvě stě měst a obcí seřazených podle kvality života od nejlepší po nejhorší. V první dvacítce se umístilo hned devět obcí a měst z jižní Moravy. „Takový seznam vytváří soukromé společnosti, které zároveň obcím nabízí své služby,” zhodnotil ve vysílání Českého rozhlasu Brno sociolog a publicista Biler.
Kvalitu života v Hustopečích žebříček staví na čtvrté místo, Kuřim je šestá, sedmé Brno, osmé Židlochovice. Ale i další města na jižní Moravě zabodovala: Slavkov u Brna, Šlapanice, Pohořelice, Blansko nebo Rosice.
Podle čeho určovat kvalitu života?
Čtěte také
„Autoři operují s pojmem kvalita života. Měří ho a seřazují s přesností na jedno desetinné místo a zcela jednoznačně dokážou říct, kde se žije nejlépe. A dokonce nejhůř. S tím mám problém,” zamyslel se Biler. V žebříčku figurují faktory jako je dojezd do nemocnice, znečištění ovzduší, nezaměstnanost, kapacity školek a škol a další parametry. „Otázkou je, jestli zrovna tohle určuje kvalitu života,” dodal sociolog a připustil, že jiná kritéria by mohla vygenerovat zcela odlišný seznam.
„Září jižní Morava a okolí Prahy, pravděpodobně proto, že Praha i Brno jsou bohatá města a dojezdová vzdálenost pomáhá,” připustil Biler. První v žebříčku jsou Říčany, na druhém místě je Praha, třetí je Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Na konci žebříčku jsou lokality na Opavsku a Ostravsku: Karviná, Orlová a Vítkov. „Pro tyto obce je neřešitelné s většinou hodnocených věcí něco udělat,” uzavřel sociolog.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
