„Seš potróblé?“ ptá se fejetonista Jaroslav Štěpaník

Jaroslav Štěpaník (narozený v Brně roku 1941) působil jako poradenský psycholog, novinář, vysokoškolský pedagog, konzultant a lektor vzdělávání dospělých. Je autorem a spoluautorem odborných publikací, vysokoškolských skript a populárně naučných knih.

Značná část tvorby je věnována městu Brnu. Neobyčejné Brno (2011) přibližuje prvenství a unikáty města, Vyprávění brněnského draka (1994, rozšířené vydání 2013) zase brněnské pověsti a historky v podání samotného draka, symbolu města. Na konci roku 2013 vyšla knížka Od andělů k žízni: soubor aforismů a ironických reflexí na dobu minulou i současnou.

Nová sbírka fejetonů Jaroslava Štěpaníka se jmenuje Brno ve dne v noci aneb pupík paní Evropy. Jsou to fejetony, které byly v průběhu let publikovány v denících, časopisech i v rozhlase. Nyní však poprvé vyšly knižně. Nejstarší text je z roku 1978 a má název Jako zašumění křídel.

Text, který zazní v sobotu 21. února v pořadu Zelný rynk, byl zveřejněn poprvé v roce 1996, a to tiskem. V názvu má otázku: Seš potróblé? Je to něco specificky moravského, snad brněnského, co spisovaná čeština nezná. Návštěvník z Prahy by nejspíš nechápal, na co se ho ptají. I když výraz nepříliš odlišný by mohl znát. Jaroslav Štěpaník o tom takto uvažuje:

Čeština samozřejmě zná a také užívá blízké adjektivum přitroublý. „Jsi přitroublý?" tážou se čeští jazykoví puristé, případně spustí hovorově zpěvně: „Jseš přitroublej?" Přirozený jazykový cit nám ovšem napovídá, že mezi potróblencem a přitroublým existuje značný rozdíl, že mezi tato dvě slova nelze klást rovnítko. Přitroublý je trouba jaksi ještě nehotový, jen tak načatý, i když nepochybně v naději, že časem ztroubovatí dočista.

Větší děs a hrůza však na člověka padne, když narazí na potróblýho. Potróblenec totiž k původní tróbě nabírá cosi dalšího navíc, snad jakýsi čtvrtý rozměr pitomosti. Střetáváme se tu s čímsi natolik absolutním, že je veškerá obrana marná.