Vyšla kniha o brněnských mordech. Poslechněte si rozhovor s autorkou Janou Soukupovou

Oceňujeme ještě skutečné, nezištné hrdiny? Koho si vážíme, co máme v úctě? „Člověk naší doby umí uctívat výjimečné jedince,“ soudí Pavel Švanda ve svém fejetonu z konce devadesátých let. „Hokejoví a fotbaloví gladiátoři a královny krásy, pop-hvězdy a ti, co se jim chtějí podobat, jsou hrdinové naší doby. Až na to, že to vlastně nejsou hrdinové, nýbrž pouze vítězi.“

Vnímáme rozdíl mezi hrdinou a vítězem? Jsou pro nás například vítězové voleb hrdiny? A co třeba Jiří Kajínek? Odsouzený vrah a přitom influencer a televizní celebrita – jak uvádí Wikipedie…

I o tom si Alena Blažejovská povídala s novinářkou a spisovatelkou Janou Soukupovou, která v nakladatelství Druhé město vydala knihu Brněnské mordy, vracející se k přibližně sto let starým případům – vraždám a explozím. A proč nás vlastně tak zajímají, neřkuli přitahují,  příběhy o mordech a mordýřích, detektivky a true crime?

Čtěte také

Postrach Moravy. Arséne Lupin? Fantomas? Jánošík? Nechvalně známý Martin Lecián se vloupal i do próz Bohumila Hrabala

Proč byl třeba rodák z Uherského Ostrohu, mnohonásobný zloděj a vrah Martin Lecián (1900-1927) označován za „mordýřskou legendu“? Říkalo se o něm, že bohatým bral a chudým dával (což prý mimochodem neplatí ani o legendárním Nikolaji Šuhaji loupežníkovi, v knize také zmíněném). Nebo se Leciánův příběh romantizuje proto, že na místě mordů nebo v navštívených hospodách nechával na pivním tácku naškrábaný vzkaz „Jedna růže červená“?

Poslechněte si také pokračování komediální detektivky Petry Klabouchové Muž z Brna.