Rukama jí prošlo přes čtyři stovky ježků. Čím si ji získali? Já vlastně nevím, směje se ježčí máma Jana Lorencová
Jana Lorencová si vysloužila titul ježčí máma. Doma už léta pečuje o malé svěřence, kterých je někdy více než stovka. Věnuje jim svůj veškerý volný čas a lásku. Jak to začalo?
„Můj manžel přinesl domů prvního ježka před 15 lety a od té doby se jejich sbírka rozrůstá,“ říká o svých záchranářských začátcích Jana Lorencová. Za celou dobu existence její domácí stanice v Doubravníku jí rukama prošlo více jak 400 ježků.
Když je vypouští do přírody, tak nejednou zamáčkne slzu: „Je to půlroční přátelství a to loučení s nimi ani po těch 15 letech není jednoduché,“ podotýká. „Nejraději je vypouštím u lidí, kteří mají zájem a jsou ochotní je dokrmovat.“
„Já vlastně ani nevím, čím si mě ježek získal – ale jsou to úžasná zvířata!“ říká Lorencová, která odmala inklinuje ke zvířatům. Jezdila na koni a pracovala jako zootechnička. „Pokud se staráte o zvířata, tak byste k nim měli mít určitý vztah, protože bez toho by se kolem zvířat neměl nikdo pohybovat,“ podotýká Lorencová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
