Reportáž: Tasov I.

Jejím průvodcem se stal pan Ladislav Nestrašil, v první části reportáže dále hovoří Demlův prasynovec Jaroslav Sladký.

Kniha Stanislava Vodičky Jakub Deml v Tasově má podtitul Tříšť vzpomínek ke 100. výročí narození Jakuba Demla, rukopisy 1978. Mně se do ruky dostal výtisk, který v březnu 1991 vydalo Muzeum silnic a dálnic ČSFR ve Velkém Meziříčí, a to s linoryty Lidmily Dohnalové. Od chvíle, kdy v časové posloupností druhý tasovský spisovatel (třetím byl Karel Švestka) sepsal své vzpomínky na básníka a kněze Jakuba Demla, uplynulo už dalších 35 let. Letos 20. srpna jsme si tedy připomněli už 135. výročí Demlova narození a na stanici Český rozhlas Vltava jsme odvysílali šestidílnou četbu z knihy Zapomenuté světlo.

„V těchto vzpomínkách se nechci dostat do oblasti literatury,“ píše Vodička. A také já se nyní ve své reportáži chci vydat po stopách Jakuba Demla v Tasově. První část reportáže uslyšíte tuto sobotu, druhou za týden. Vyprávění pana Ladislava Nestrašila, který mě do Tasova pozval a také mě jím provedl, nás přivede i ke konfrontaci. Ke konfrontaci Tasova Demlova a Tasova dnešních dnů... Z knihy Stanislava Vodičky čte Vladimír Krátký.

Nikdo už nevidí Tasov ve společenství lidí, koní, krav, psů, hus, slepic, kde prochází v černých šatech kněz, básník Jakub Deml, kterého když spatří malé děti, tak k němu přiběhnou, postaví se před něj, on vytáhne z kapsy kapesník, utře jim usmrkaný nos a potom jim udělá palcem na čele křížek. A děti odběhnou si hrát.
Demla vždycky doprovázel bílý chlupatý psík Bubáček. Cupital mu vedle černé nohavice a pokaždé, když se měli setkat s jiným psem nebo husou, Bubáček přeběhl na tu stranu, kde v pravé ruce nesl Deml svou hůl. Tam bylo pro něj bezpečno. On to byl pes tak neschopný samostatného života, že se bál všeho. I slepice!
Deml nosil na hlavě černý klobouk se širokou střechou, vpředu smáčknutý. Na krku měl na veřejnosti vždycky kněžský kolárek a v zimě černé šaty a zimák, který při jeho trochu sehnuté postavě měl přední šosy níže než zadní obrubu kabátu.
V pravé ruce nosil silnou dubovou hůl, kterou se jaksi jenom odstrkoval a vláčivě ji za sebou potahoval. V levé ruce nosil vytahanou aktovku. Chodíval zvolna. V létě nosil někdy slaměný klobouk toho běžného tvaru, který je vzadu ohnutý vzhůru a který má černou pentli. Já už jsem ho nezastihl, když ještě chodil také v bílých šatech. Na očích měl vždycky kulaté brýle se silnější černou obroučkou.

Úryvek z knihy Stanislava Vodičky Básník Jakub Deml v Tasově

První část reportáže uslyšíte v sobotu 31. srpna jako součást magazínu Zelný rynk. Druhá část pak zazní v pořadu o týden později.