Recenze: Přemysl Hnilička

"Kollárova Slávy dcera je mrtva. Je snad nejmrtvější ze všech děl, která byla v češtině napsána." Tímto nekompromisním výrokem začíná "předslov" Martina C. Putny k předzpěvu a také k novému vydání Slávy dcery Jana Kollára.

Lyricko-epická báseň v pěti zpěvích je dnes opravdu známa spíše formálně než skutečně; vzdělanec o ní arci slyšel, dokáže zhruba naznačit její téma, málokdo ji však skutečně četl. Známý je snad jen předzpěv, který byl ještě před půl stoletím vtloukán do hlav gymnaziálních studentů a který před lety jemně zrapovali bratři Ebenové.

Nakladatelství Academia letos obohatilo knižní trh novým vydáním Slávy dcery, tentokrát doplněným výkladem a "překladem" Martina C. Putny "z panslavistického mýtu do kulturní historie". Kniha je tedy rozdělena do dvou textových bloků: v jednom je Kollárův jen mírně upravený text básně, ve druhém vysvětlivky, reflexe, uvádění do kontextu, citace z Výkladu čili přímětků a vysvětlivek ke Slávy dceři, který napsal sám Kollár již v roce 1832, opravy i drobné ironické žertíky Putnovy. (úryvek)

Celou recenzi uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 20. září.