Přeladím se za prvním stromem, směje se malíř a ilustrátor Dungel. Uchvátily ho amazonské pralesy

Nepovažuje se za dobrodruha, přesto je v amazonských pralesích jako doma – maluje exotická zvířata a opeřence, přátelí se s domorodými Indiány, pořádá pro místní děti kurzy kreslení.

Čtěte také

Víc než amazonský prales. Africké lesy překvapují množstvím uhlíku, který zadržují. Jenže je kácíme

„Dodneška jsem si nevyřešil, kým vlastně jsem. Jsem trochu rozpolcený člověk, ale rozhodně se tím netrápím. Příroda mě nikdy neopustila, i když za třicet let, co jezdím do Jižní Ameriky, tak se situace změnila – je to všechno komplikovanější a nebezpečnější,“ říká Dungel. „V Amazonii je záhadné pohoří, jmenuje se Sierra de la Neblina. Je to oblast, která nikdy nebyla obydlena lidmi. Říká se, že je to nejpustější místo na světě. Už jsme tam točili televizní dokument, ale od té doby se nám tam nepodařilo dostat. Proto letos chceme udělat poslední pokus – teď jsme těsně před začátkem výpravy,“ vypráví.

Čtěte také

Když chcete pomoci přírodě, musíte nejdřív pomoci lidem, kteří v ní žijí, myslí si ředitelka Zoo Brno

Prales ho uchvátil svou krásou už před třiceti lety. „Ze začátku jsem se nechtěl podřizovat, ale dneska už mám zkušenost, že nikdy nemůžu vidět to, co domorodec, který zná prostředí a má jiné oči a uši než my. Na cestách jsme se naučili žít co nejvíc jako indiáni, i jídlo máme stejné. Pralesem se často pohybujeme na lodích, vždycky je zásadní mít s sebou nůž a mačetu, při práci je nezbytný i dalekohled. Na některých řekách máme léta své stálé tábory, kde zůstáváme a u toho mám čas sedět a malovat ptáky a zvířata. Kdybych měl být poetický, tak řeknu, že tam komunikuju s vesmírem. Je to zážitek, který jsem předtím neznal, přeladím se hned za prvním stromem v pralese,“ popisuje s úsměvem Jan Dungel.