Předat dětem, co je k žití – Sedmá generace píše už třicet let o globální změně klimatu

Kniha se jmenuje Předat dětem, co je k žití, což je mírně upravený název rozhovoru s Vladimírem Buřtem – starostou podkrušnohorského městečka Horní Jiřetín. Mezi osobnostmi, které se do výběru dostaly, je Hana Librová, Tomáš Halík, Erazim Kohák, Václav Bělohradský, Ivan Dejmal, Mojmír Vlašín, Jiřina Šiklová, Bedřich Moldan, Stanislav Grof, Petr Váša, Vladimír Kokolia a další.

Knihu s rozhovory vydalo Hnutí DUHA a Sedmá generace, redaktorem svazku je Vít Kouřil a vzniknout mohla díky 330 dárcům, kteří ji podpořili ve sbírce na Darujme.cz.

Alena Blažejovská se šéfredaktora Sedmé generace Víta Kouřila při této jubilejní příležitosti zeptala, za jakých okolností časopis vznikl. – „Hnutí DUHA vzniklo ještě před 17. listopadem 1989,“ vysvětluje publicista, „založili je Jakub Patočka a Jan Beránek v Brně jako oddíl Československého svazu ochránců přírody. Po dvou letech si spolu s Karlem Škrabalem řekli, že založí časopis, který se jmenoval Poslední generace. Mysleli to v množném čísle – my, poslední generace, které ještě můžeme vyřešit environmentální krizi. Časopis začal jako dvouměsíčník a hodně reflektoval kampaně Hnutí DUHA, například za zákaz freonových plynů na ochranu ozónu, proti jaderné energetice – tehdy hodně rezonovala kauza Temelín, měli své lesní programy a podobně.“

Publikace ke 30 letům časopisu Sedmá generace|foto:Alena Blažejovská, Český rozhlas

Hnutí DUHA se však začalo profesionalizovat a vytvořilo si vlastní vnitřní časopisy a zpravodaje. „Časopis Poslední generace se začal obracet mimo duhové publikum,“ vypráví Vít Kouřil. „Spousta lidí ale četla ten název špatně – v jednotném čísle, katastroficky, alarmisticky: my jsme ta poslední žijící generace na světě. Proto se v roce 1998 tehdejší redakce rozhodla změnit název na Sedmá generace s odkazem na Velký zákon Irokézů, který říká, že bychom při našem rozhodování a chování měli myslet na naše potomky i sedm generací po nás. Má to v sobě étos a indiánskou mystiku.“

„Mise zůstává stále stejná: psát kriticky o směřování pozdně moderní společnosti, reflektovat všechna základní environmentální témata od energetiky přes ekozemědělství a dopravu, reflektovat ekofilozofii, ekopsychologii a kulturu včetně hudby a výtvarného umění,“ vypočítává šéfredaktor Sedmé generace, „reflektovat nejen Českou republiku, ale i Evropskou unii a globální otázky.“

Od začátku 90. let časopis reflektoval globální změnu klimatu, jak dosvědčuje článek Jana Beránka Globální oteplování z roku 1993. „Na internetu je hodně čten i dnes,“ upozorňuje Kouřil. „Teď už se změnám klimatu věnují i všechna mainstreamová média. Jsem rád, že naši předchůdci toto klíčové téma už tehdy nastolovali a snažili se veřejnost upozorňovat na problémy, které s sebou globální změna klimatu nese.“

Obměna redakce

Vít Kouřil uvádí, že jedna generace nyní znamená třicet let. A časopis se za dobu své existence skutečně o jednu generaci obměnil. „Většina redakčních spolupracovníků jsou dnes dvacátníci, kteří k nám chodí z Katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Pak je nás tam pár třicátníků, čtyřicátníků, ale i několik redakčních radních, kteří zůstávají od 90. let, jako biofyzička prof. Ľubica Lacinová ze Slovenské akademie věd nebo environmentální ekonomka Naďa Johanisová, která také působí na FSS. Dnes se tedy při tvorbě i četbě časopisu scházejí tři generace.“ Vít Kouřil převzal vedení časopisu po Dušanu Lužném v roce 2005. „Od té doby se v časopise vyměnily desítky lidí,“ odhaduje.

Ekozemědělství a enviromentální žal

Co dalšího se za ta léta změnilo? „Ekozemědělství dnes tvoří 15 % rozlohy obdělávané půdy v České republice, to je velký úspěch,“ pochvaluje si Kouřil. „Stále píšeme o cirkulární ekonomice, o tom, že se má recyklovat, a ne používat jednorázové plastové materiály. To je velká prohra, plastová revoluce proběhla téměř jako tornádo. Stále píšeme o energetice a snažíme se o podporu obnovitelných zdrojů energie tam, kde to jde, kde to dává smysl. V České republice jsme na více než deseti procentech energetického mixu, i když poslední dekáda znamenala zmražení nárůstu. Ale ta další může být v tomto smyslu progresivnější.“

Vít Kouřil také připomíná problematiku environmentálního žalu. „V posledních deseti letech se objevila tematika ekopsychologie. Začali jsme intenzivněji psát o lidech, kteří pociťují újmu přírody a životního prostředí tak fyzicky a psychicky intenzivně, že mají problémy se motivovat do každodenního života a musí se to řešit psychoterapií.“

Moderní technologie

K novým tématům patří i problematika internetu a sociálních sítí. „Přidali jsme se i k módě podcastů, vyrašila nová audiovětev. V tom je rozdíl oproti 90. letům, kdy převažovala kritika používání počítačů a mobilních telefonů. Současná generace, když píše o těchto tématech, je vůči technologiím vstřícnější.“ Moderní technologie je podle Víta Kouřila možné využít pro ochranu přírody, ať už jsou to satelity, nebo mobilní aplikace. „Píšeme ale i o tom, že kryptoměny mají obrovské environmentální a energetické náklady, proto jsme vůči nim rezervovaní. Uvědomujeme si i energetickou náročnost internetových vyhledávačů. Články jsou tedy kritické, ale ne v tom smyslu, že by nové technologie en bloc zakazovaly.“

Z publikace Předat dětem, co je k žití|foto:Alena Blažejovská, Český rozhlas

Sedmá generace se podle šéfredaktora snaží být univerzálním médiem pro všechna spektra zeleného hnutí nebo i mimo zelené hnutí: „Od tvrdého jádra lidí, kteří se úplně odstřihnou od fosilní ekonomiky a řeší si svůj život ostrovně někde na samotě, mají třeba solární pohon a v podstatě od civilizace nepotřebují nic, pokud si sami všechno vypěstují, přes lidi, kteří dělají větší či menší kompromisy až po lidi technooptimistického charakteru, kteří si myslí, že dojdeme k decouplingu, tedy že díky novým technologiím budeme mít stejný blahobyt a stejnou konzumaci (materiální i nemateriální), ale budeme méně škodit životnímu prostředí. Snažíme se být tolerantní vůči všem těmto proudům.“

Úrodu třicetileté existence časopisu Sedmá generace shrnuje nový sborník rozhovorů Předat dětem, co je k žití, s podtitulem 30 rozhovorů – 30 let Sedmé generace. Jeho záměrem je shrnout všechna základní environmentální témata, jimž se časopis v průběhu let věnoval a dále věnuje. „Až na dopravu a velkochovy se nám to podařilo,“ konstatuje Vít Kouřil. „Snažili jsme se zvýraznit lidi, kteří byli pro Sedmou generaci důležití, a chtěli jsme v knize mít významné osobnosti českého environmentálního hnutí. Jsou tam ale i přesahy do Indie, je tam silná zahraniční linka. Ale doufám, že vyjde pokračování a další rozhovory si budou moci čtenáři a čtenářky přečíst v příštích letech.“