Časopis Sedmá generace vychází 25 let
Společensko-ekologický dvouměsíčník, který se původně jmenoval Poslední generace, vydává v Brně Hnutí Duha. Jeho tvůrci jsou naplněni optimismem do budoucna.
Časopis Sedmá generace sezval na sobotu 24. září své spolupracovníky, čtenáře i veřejnost do Místodržitelského paláce v Brně, aby oslavil čtvrt století své existence. Na nádvoří se odehrály koncerty, zazněla blahopřání a děti zaměstnala zábavná dílna. V barokním sále se uskutečnila debata na téma Média a životní prostředí. Hosty Sedmé generace se v ní se stali Martin Uhlíř, Jakub Macek, Jan Piňos, Martin Mach Ondřej, Zuzana Vlasatá, Eva Lammelová a Kateřina Krejčová.
Jak vysvětlil šéfredaktor Sedmé generace Vít Kouřil, kolegové z Respektu, Referenda, České televize, Ekolistu i z akademické sféry si v průběhu debaty postěžovali, nebo dokonce „plakali“ nad tím, že o environmentální témata není v České republice příliš zájem. Sám to však vidí optimističtěji: povědomí o environmentální problematice u nás podle něj neklesá, ale spíš stoupá.
Pokud jde o časopis Sedmá generace, v posledních letech začal spolupracovat s Katedrou environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, která jej zásobuje stážisty, z nichž se líhnou spolupracovníci a členové redakce. Druhá radost pramení z toho, že se zlepšuje interakce se čtenáři – čemuž napomáhá web a sociální sítě, objevují se i články se čteností přes padesát tisíc. Čtenáři sami podněcují témata jako chození do přírody, přišlo přes 200 fotografií k tématu „městská divočina“ a podobně.
„V některých tématech sloužíme jako předvoj, jako alternativa, která se pak naplní v širší veřejnosti, v realitě,“ pochvaluje si Vít Kouřil. „Od roku 1992 jsme psali o globální změně klimatu, oteplování, a teď o tom začala psát i média sledovanější. Za posledních pět let se naplnilo to, o čem jsme psali před deseti, patnácti lety: lokální potraviny, farmářské trhy, problém s palmovým olejem v Indonésii, lesní školky, alternativní školství obecně či šetrnější spotřeba. Z tohoto hlediska mám radost, že to naše psaní má smysl.“ Panuje sice skepse, pokud jde o rychlost globálního řešení, radost však přinášejí četná lokální řešení.
Jan Piňos, tiskový mluvčí Hnutí Duha, připomíná, že právě toto sdružení je vydavatelem dvouměsíčníku. „Je to jedna z našich vlajkových lodí. Je to časopis, který nepíše o ekologických problémech jen zpravodajsky, ale jde do hloubky a píše o eko-sociálních příčinách domácích i globálních ekologických problémů.“
Jedna z jeho rubrik se jmenuje Kořeny ekologické krize, a právě v jejich pojmenovávání je časopis jedinečný. Řada lidí, kteří pracují v Hnutí Duha a vedou zde různé kampaně, profilovali svůj pohled na svět právě čtením Sedmé generace. „Je to názorový časopis ekologické a sociální alternativy, a není náhodné, že vzniká v Brně. Město Brno je typické tím, že má dva náměstky, kteří pocházejí z ekologického prostředí. Takový časopis by stěží vznikal v Praze nebo v Plzni,“ směje se Piňos.
Jaromír Bláha pracuje v Hnutí Duha v programu Lesy, kde se zabývá ochranou divoké přírody Národního parku Šumava a dalšími souvisejícími otázkami. Je to už 25 let, co se těmto věcem věnuje, a stejně tak dlouho čte časopis Sedmá generace, dříve Poslední generace. I jeho do Hnutí Duha přivedl právě tento časopis. „Našel jsem v něm něco, co jsem nenašel v žádném jiném médiu a v žádné jiné organizaci. Nepopisuje stav, ale hledá příčiny a jde do souvislostí nejen filozofických, ale i politických, ekologických a sociálních – kde je potřeba ty příčiny řešit,“ vysvětluje Bláha. „Motto bylo od začátku v tom, že jsme poslední generací, která žije takto konzumním způsobem života. A nejsme-li poslední generací, která žije takovýmto způsobem života, pak jsme teprve generací poslední.“
Prvním šéfredaktorem časopisu byl Jakub Patočka, tehdejší ředitel Hnutí Duha. Kolem periodika se shromáždila řada významných osobností. V době, kdy byl šéfredaktorem David Vaněk, tiskl časopis obsáhlejší filozoficky laděné texty. Dnes přináší ve větší míře konkrétní příklady lidí, kteří dokazují, že lze žít jinak. „Jsem čím dál větší optimista,“ svěřuje se Bláha. „Je jen otázka, kdy dosáhneme toho prahu symbolické sté opice, kdy se to zlomí a dojde k větší společenské změně – pozitivní.“
Barbora Bakošová píše do Sedmé generace už několik roků a současně pracuje pro neziskovou organizaci Nesehnutí. Ukazuje to podle ní na provázanost brněnských neziskovek a jejich vzájemnou podporu, které si velmi váží. Sama je příkladem člověka, který přišel do Sedmé generace na stáž z brněnské Katedry environmentálních studií a potom zůstal, i když nyní už je zaměstnán jinde. „Hodně mě zajímá propojení umění a ochrany životního prostředí a sleduji i způsoby aktivismu v zeleném hnutí a průniky různých ideologií – ať už anarchismu, krajní levice, či krajní pravice čili nacionalismu,“ vysvětluje Bakošová.
Podle Jakuba Macka, sociologa médií z Masarykovy univerzity, který je členem redakční rady Sedmé generace, sehrává tento časopis na české mediální scéně zvláštní, i když marginální úlohu. „Nejde o mainstreamové, masové médium, ale o médium, které má spíše spolkový charakter. Je sice připravováno profesionály, ale víceméně formou volnočasové aktivity. Působí však velmi dobře a profesionalista a zkušenost jeho tvůrců je na něm krásně vidět,“ konstatuje Macek. „Je otázka, jestli má do budoucna oslovovat obecnější publikum, nebo se soustředit na to publikum, které má víceméně jasné, protože s časopisem postojově souzní. Ale ta otázka je spíše na vedení toho časopisu než na komentátorovi z venku.“ Propojení s Hnutím Duha je podle Macka volnější, není to jeho vývěsní tabule.
Jakub Macek se účastnil i debaty o médiích a životním prostředí. „Ten vývoj v posledních deseti letech příliš optimismu nenahrává. Na jedné straně dochází k masivní sociotechnické změně, která je spojená s nástupem nových technologií, síťových médií atd., se změnami v chování mediálních publik a s tím, že on-line média vyžadují jiné ekonomické modely fungování než ta donedávna dominantní klasická tištěná média. Bohužel jsme zatím nepřišli na to, jak to udělat tak, aby to opravdu dobře fungovalo v tom smyslu, že lidé dostávají obsah, který chtějí, a ti, kteří ten obsah vytvářejí, na tom rozumným způsobem vydělávají tak, aby tu práci mohli dělat do hloubky a smysluplně,“ vysvětluje Macek. „I v České republice se to ale některým lidem daří, za zmínku stojí například datovým tým Českého rozhlasu, který odvádí unikátní práci. Triviální to není ani omylem – a někdy je to i velmi dlouhé.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
