Poradna Apetýtu: Na škůdce se musí chytře. A jde to i bez chemie

A co to vůbec biologická ochrana rostlin je? „Obecně se dá říct, že se tak nazývají metody, které využívají nejenom přirozené nepřátele škůdců, ale také různé extrakty a výluhy  z rostlin,“ upřesnila Eva Hrudová. Dodala, že mnozí posluchači určitě znají dravé roztoče, které zpravidla nasazují do zahrad s cílem regulovat jiné roztoče, například škodlivé svilušky nebo vlnovníky.

Známé jsou také parazitické vosičky, které napadají mšice a molice a likvidují je proto, že je používají v podstatě jako živé konzervičky. V neposlední řadě určitě nesmíme zapomenout na přirozeně se vyskytující predátory, jako jsou slunéčka, zlatoočky a pestřenky nebo střevlíci. Ti všichni nám pomáhají v zahradě regulovat mšice, molice, třásněnky a podobně.

 Ekologické přípravky a výluhy

Když je škůdců příliš, nezbývá než sáhnout po nějakém vhodném ekologickém přípravku. Vhodné jsou třeba ty na bázi řepkového oleje, případně draselných solí přírodních mastných kyselin. Vždy by to ale měl být až druhý krok, jak zdůraznila Eva Hrudová, uděláme-li nějaký postřik, zasáhneme nejenom proti škůdcům, ale i proti užitečným organismům. Netřeba zdůrazňovat, že tím napácháme víc škody než užitku. 

A který přírodní výluh proti škůdcům je nejoblíbenější? Podle Evy Hrudové jsou hned dva. „První je recept na výluh z kopřiv, kdy se dávají čerstvé rostliny bez semen a kořenů  na asi dva až tři týdny kvasit do vody. Hotový přípravek sice pravděpodobně nemá úplně insekticidní účinky, ale měl by zvyšovat obranyschopnost rostliny vůči některým škůdcům. Další z těch receptů je nálev z chilli papriček. Používá se zhruba kilo čerstvých nebo půl kila sušených plodů na 10 litrů vody.“