Pokud se rodina ke službě rané péče nedostane včas nebo vůbec, její situace je daleko horší, říká Karla Němcová

Čtěte také

Raná péče se v Česku dostane pouze k třetině z těch, kdo na ni mají nárok, upozorňuje Jitka Barlová

V rámci Týdne rané péče se konala také mezinárodní konference, kterou pořádala Společnost pro ranou péči ve spolupráci s Evropskou asociací rané péče EURLYAID. Jejími stěžejními tématy byly nedostupnost, podfinancování i nedostatečná informovanost v oblasti rané péče u nás. „Patří sem například nedostatečné kapacity této služby. V praxi to znamená, že rodina, která má na ranou péči právo, v některých případech čeká na to, než se k ní pracovnice dostane – třeba i rok a půl, což je u rodiny v krizi hrozně dlouhá doba,“ říká ředitelka brněnské pobočky Společnosti pro ranou péči Karla Němcová.

Čtěte také

Když se narodíme, potřebujeme náruč. Pokud rodičovská chybí a neobjeví se jiná, na dítěti se to podepíše

„Další oblastí jsou finance. Na službu rané péče má dle zákona právo každý klient, kterému se narodí dítě s postižením. Naproti tomu ale poskytovatelé této péče nemají nárok na její stoprocentní financování. Zhruba 30 % potřebných financí si musíme shánět sponzorskými dary, prostřednictvím nadací nebo naší další činností, což je vzhledem k tomu, že službu garantuje zákon, naprosto neadekvátní. I to chceme v rámci systému rané péče u nás změnit,“ dodává Němcová.

Podle průzkumů se služba rané péče v České republice dostane včas jen ke třem dětem z deseti. „Situace rodiny vychovávající dítě s postižením, která zůstává bez podpory rané péče, je daleko složitější. Ta rodina je dlouhodobě v krizi, což je i pro vývoj dítěte horší. Pro dítě je totiž nejdůležitější, aby rodina fungovala, aby byla v pohodě. Teprve pak může podporovat vývoj dítěte,“ upozorňuje Němcová.

Jaké jsou aktuální výzvy systému rané péče u nás? A jak by měl tento systém ideálně fungovat? Ředitelky brněnské pobočky Společnosti pro ranou péči Karly Němcové se ptá Karolina Antlová. Poslechněte si rozhovor!