Písně ze dřeva a smůly
Zaposlouchejte se do do písní, které voní dřevem a smolou. Pojedeme na výlet tam, kde dřevorubectví bylo denní chlebem.
K rozšířeným způsobům obživy dříve patřil chov zvířat a pěstování plodin. Kde se úrodě a zvířatům tolik nedařilo, tam lid hledal jiné varianty výdělku. Pro mnohé to byl les živitel, který poskytoval dřevo jako základní surovinu k získání obživy.
Jednou z oblastí, kde dřevo hrálo významnou roli v obživě obyvatel, bývalo Podřevnicko. Ještě v polovině 19. století tu vizovické a hostýnské lesy, bohatý zdroj druhově pestrého dřeva, tvořily třetinu území. Dřevěný porculán čili podomácku vyráběné nářadí a náčiní pro tuto oblast znamenalo starobylou tradici na výborné řemeslné úrovni, místní výrobci prodávali na blízkou Hanou či Slovácko například zemědělské nářadí. Jako zajímavost uvádíme dřevařská povolání některých žen, pozornosti neušli proslulí opálkáři z Jasenné.
Jinou oblast, kde práce se dřevem znamenala jedno ze zaměstnání, představuje část středoslovenského Pohroní. Vyvolávání při práci a píseň horehronských dřevorubců ze Šumiace, zpěvačku z Pohorelé či archivní rozhovor z lesním dělníkem z Čierneho Balogu a tamní odzemkové písně si můžete poslechnout v našem pořadu.
Zaniklé povolání uhlíře se udrželo na jihovýchodní Moravě až do 30. let 20. století v obci Vápenky. Dřevo bylo důležitým zdrojem obživy i pro nedalekou obec Novou Lhotu, kde se pro tamní zpracovatele plnometrů, sáhů ujalo pojmenování sáharé. Obě obce představují v rámci regionu Horňácka odlehlejší lokality lišící se od zbytku oblasti například oděvem, nářečím i způsobem obživy. I odtud, z Nové Lhoty – osady založené v 16. století, v pořadu zazní hudební ukázky.
Písně dřevorubců, formanů, uhlířů, výrobců dřevěného nářadí a náčiní či hraček vybírá a slovem provází Anežka Heinzlová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
