Pásmo veršů: Červenec

Měsíce roku, respektive konkrétní dny v měsíci, mám možná především spojené s nějakou událostí. Převládají ty osobní, například červenec a říjen s narozením vnuků, červen s narozením starší dcery, březen potom s narozením mladší dcery a také vnučky Bělky. Leden, srpen, září, prosinec… Na druhé straně v květnu u sebe nosívám Máchův Máj, v červnu aspoň v paměti zalistuji v Rozmarném létě Vančurově, koncem září se opakovaně vracím k Halasovu Podzimu, v listopadu k jeho Dešti v listopadu… Ostatně v poezii nalezneme měsíců nepřeberně. A to nejen oněch dvanácti u nás ustálených.

Ludvík Kundera napsal báseň Hruden a pojmenoval po ní celou sbírku: Sedmkrát za devatenáct let/ vsouvali/ pohanští Slované/ mezi prosincem a lednem/ nejčastěji okolo zimního slunovratu / třináctý měsíc / zvaný hruden //…čas holých zmrzlých hrud. Výčet dalších básnicky uchopovaných měsíců by byl obsáhlý; namátkou Blatného básně Leden, Únor, Březen i Duben, také Dubnový deník a Les v dubnu, básně Červen, Poledne v červenci, Srpnová, Ranní popěvek v srpnu, Září, Říjen, Daleko v říjnu, Listopad (ten hned několikrát), Listopadová krajina… Další měsíce najdeme třeba Antonína Brouska: Březnový popěvek, Prší na zářijovou řeku, Cesty v říjnu… Dvůr v dubnu nalezneme u Miloše Doležela, V září na starém koupališti u Miroslava Floriana a V září také u Klementa Bochořáka…U Vladimíra Holana jsem si rád přečetl například básně Březnovou cestou do Emauz, Půlnoc v červenci, Září, V říjnu, Listopadové vichřice…Také František Halas napsal hned několik básní citujících v názvu měsíce: Březen 1939, Listopad, Červenec, Déšť v dubnu - mimochodem „dešťů“ je v Halasově díle hned několik a k dalšímu z nich - Dešti v listopadu - zřejmě Petr Hruška odkazuje dedikací Františku H. v jedné z básní nazvaných Červenec. Halasova báseň začíná verši: „Taková voda/zmučená voda žal“. Petr Hruška píše:
Taková voda z nebe spadla
a vstala a je pryč
nic se nestalo nic
uprostřed netenčících se zásob
cestu k verandě
pro svit meruněk nevidět
na okno náhle nalehne
kousíček drobného deště
jako doslov
padají šustky

V čerstvě vydané Hruškově sbírce můžeme dále číst také báseň s názvem Duben. Básně Listopad a Prosinec nalezneme u Karla Křepelky. Josef Mlejnek má jen v celkem útlé sbírce „Pastvina“ básně Březnový stesk, Sen v dubnu, Májovou suitu, Sen v červnu, Září a Říjen (v jedné básni také „říjnový vzduch“). U Suzane Renaud jsem našel například básně 15. březen 1939, Vítr v dubnu, Září 1940, Listopad, Noc listopadová a u Bohuslava Reynka Leden a květ, Jitro v říjnu, dvakrát Listopad nebo Mžení v prosinci… U Borise Pasternaka jsem četl Červenec a Červencovou bouřku, u Pavla Petra např. básně V lednové noci, V červnu a ve sbírce krátkých próz Z Javoriny potom měsíce všechny.

Také u Jana Skácela můžeme číst například Sonet o červencové noci na vysočině, Srpen a Listopad, u Víta Slívy Leden, Májovou či Září, u Martina Stöhra Březen, Srpen, Je září… a u Pavla Švandy Leden v lese. Pavel Šrut napsal Listopad, ale hlavně sbírky Český rok a Přestupný duben. Březnovou noc, Květnovou noc a Srpen napsal Giuseppe Ungaretti, Řídký je říjen a V listopadu Zdeněk Volf a Jindřich Zogata má kupříkladu básně Duben a Říjen 2009. Do tohoto víceméně náhodného výčtu snad patří také „nomen omen“, František Listopad… Ale proč vlastně měsíce, proč tento výčet? Občas pročítám sbírku Měsíce od výše citovaného Petra Hrušky. Byl jsem proto rád, když jsem mohl být u toho, jak na besedě po autorském čtení na Pedagogické fakultě v listopadu 2011 vysvětloval genezi této sbírky a důvody proč se všechny básně ve sbírce jmenují Červenec.

Petr Hruška mluvil také o pocitu zadrhnutého času, který nemůže najednou z místa; uvedl jej jako charakteristiku pro červencové bezčasí… Mottem sbírky Měsíce uvedeným ovšem až v jeho souboru Zelený svetr je fragment z Camusova Cizince: Už dvě hodiny se den nehnul z místa/ Už dvě hodiny kotvil v oceánu rozteklého kovu. To František Halas v jednom ze svých fragmentů „zkracuje“ bezčasí na hodinu: Blesk stojící hodinu na obloze/ pro krátkost básně. Sandro Penna v básni Rybářova práce (v překladu Vladimíra Janovice) už čas nelimituje vůbec: Třebaže pohyb slunce/ byl přítomný a živý,/ čas jako by tu ustal./ Věčně. A Zbyněk Hejda píše o čase (a prostoru) podobně v básni V létě 1959:
Otevřel jsem okno i dveře,/ okno na chodbě i dveře na chodbě,/ aby byl průvan./ Vzduch zkameněl.

Ale zpět k samotným měsícům…Byl jsem si nejistý, když Petr Hruška - určitě s nadsázkou - zmínil absenci a jakousi bezvýznamnost července ve vztahu k poezii… a začal jsem listovat… Chvílemi jsem Hruškově tezi mohl dát za pravdu, to když jsem si všiml, jak nápadně se červenci „vyhýbá“ třeba Jindřich Zogata v básni momentka: Po násilnících zloději/ Po zlodějích vrazi/ snášejí na srpen/ červnové holomrazy. A jako by už červenec ani neměl být, tušíme ve verších Hölderlinových: Já užil si příjemností tohoto světa/ Po slastech mládí dávno, dávno je už veta/ Duben i máj i červen přestal vlát/ A nejsem víc, já nežiju už rád. Jistotu jsem ovšem měl ve sbírce Červenec Oldřicha Mikuláška a v ní ve stejnojmenné básni – vybral jsem alespoň tři verše: Ó radosti, tvou píseň pěji,/ když vosy zlatem pobíjejí/ zbroj léta vyleštěnou zas. Následně, při dalším listování, již k mé radosti pokračovaly nálezy dalších a dalších „červenců“. V názvech básní i v jednotlivých verších…(Seifert, Halas, Blatný, Skácel, Pavel Švanda – Červenec – pokus o řád ze sbírky Noemův deník…, Borkovec), nemluvě básně o létě či básně v červenci datované.

Celé komentované pásmo si poslechněte v Zelném rynku v sobotu 28. července po 17. hodině.