O nutnosti vzdorovat zlu

Obě výstavy byly zahájeny 1. února. Vedle politických zastupitelů města Brna je uvedl také Miroslav Kasáček, který o dva dny dříve obdržel Cenu města Brna za zásluhy o svobodu a demokracii.

Na vernisáži v Křížové chodbě Nové radnice v Brně upozornil na letošní 100. výročí založení Československé republiky i krizové okamžiky jejích dějin. Právě ty připomínají aktuální brněnské výstavy. Jedna z nich je věnována represáliím, které rozpoutal komunistický režim v Babicích na Třebíčsku v 50. letech.

„Ve vykonstruovaných procesech bylo odsouzeno 114 občanů, jedenáct k trestu smrti, z toho tři byli kněží Václav Drbola, František Pařil a Jan Bula. Čtyři byli odsouzení na doživotí, čtyři zemřeli ve vězení. Celková výše trestů ostatních odsouzených dosáhla 1 264,5 roku. V hledáčku STB se už dříve ocitli především kněží, sedláci, živnostníci a ti občané, kteří byli za 2. světové války zapojeni do protisocialistického odboje,“ shrnul Miroslav Kasáček. Výstavy na Nové radnici v Brně jsou, jak dodal, věnovány Janu Bulovi a Václavu Drbolovi v souvislosti za zahájením benefikačního procesu.

S dalším proslovem vystoupil Leo Žídek, místopředseda Konfederace politických vězňů. Zdůraznil, že za temnou minulostí totalitních režimů minulých století nelze udělat tečku nebo tlustou čáru.

„To, co bylo, ovlivňuje i přítomnost a vytváří budoucnost. Proto je zvláště tato výstava tak aktuální a důležitá i pro naši dobu. Vždyť my dnes opět spějeme do náruče extremistických a po moci toužících skupin. Znovu se přibližujeme období před únorem roku 1948, kdy komunisté všemi možnými způsoby obsazovali důležité i vrcholové posty ve státní správě a na veřejných úřadech. Pohoršují nás fašistické sklony některých politiků a jsme stále více ovlivňováni praktickým materialismem a mravním relativismem,“ varoval Leo Žídek.

Největším nebezpečím je podle něj nedávno potvrzená skutečnost, že více než polovina národa žije v blahém nevědomí a myslí si, že je vše v pořádku.

Dokumentarista Miloš Doležal na zahájení výstav.|foto: Karel Pažourek

Autor toufarovsko-zahradníčkovské výstavy Vzdorovali zlu, básník, prozaik, rozhlasový dramaturg, scenárista a dokumentarista Miloš Doležal připomenul: „Dnes je 1. února. Tehdy, před 68 lety, v roce 1950 začínal poněkud mrazivější únor. Josef Toufar byl po únosu z číhošťské fary poprvé vyslýchán ve valdické věznici. Už nebyl jménem, ale číslem 8016. Za sebou tři dny nevyspání a nenajezení v děsně promrzlé kobce. Soudruzi estébáci počítají, že se během pár dní sesype a vyklopí, jak to s tím křížkem provedl. Jenže se přepočítali. Tento venkovský kněz není ochoten přistoupit na lživé manipulace a zradu svého kněžského slibu a bude ještě bezmála měsíc odolávat mučení.“

Básník Jan Zahradníček se v tom čase zdržuje ponejvíce doma s rodinou. „Po večerech vznikají verše Ježíškovy košilky,“ konstatoval Doležal.

Za rok a půl však byl Zahradníček zatčen a vězněn do května 1960. „Dnes, v naší českomoravské docela tristní politické situaci představuje tato výstava světlonoše, inspirátory, kteří neokázale a srdnatě procházeli temné noci a přitom se spoléhali na sílu onoho světla, které žádná tma nepřemůže. “

Jak vysvětlil Miloš Doležal, v Brně jde o reprízu výstavy Vzdorovali zlu, premiéra se uskutečnila v létě 2016 v Novoměstské radnici v Praze.

„Je to vlastně osobní věc. Toufarem se zabývám dlouhá léta a Janem Zahradníčkem také. Vždycky mi přišlo, že ti dva mají cosi společného,“ říká Doležal.

„Přestože se pravděpodobně fyzicky nikdy nepotkali, věděli o sobě. Toufar měl ve své knihovně Zahradníčkovy verše, Zahradníček se později dozvěděl o tom, co se stalo v Číhošti a co se stalo s Josefem Toufarem, a napsal o tom některé básně. Ale je to hlubší propojení. Oba jsou příslušníky jedné generace, oba vyrůstali v malých vesnicích na Vysočině, nedaleko od sebe. Mastník a Arnolec jsou od sebe vzdáleny sotva 50 kilometrů. Oba vyrůstali v rodných domech, které byly hostincem. Oba měli společné některé duchovní vůdce, třeba Silvestra Braita nebo Dominika Pecku. Oba se vepsali do novodobých českých dějin.“

K výstavě o babických událostech dodává: „Mrzí mě, že si církev vybrala pouze dva, zatímco byli popraveni tři katoličtí faráři. Chybí tu osud Františka Pařila. Kdo řekl, že je menší mučedník než Bula a Drbola?“ Miloš Doležal proto uvažuje, že případ Františka Pařila zpracuje sám.