Magazín Zelný rynk přináší velikonoční zamyšlení a terapii venkovem

Protože výstavní plán Domu umění města Brna je v tomto roce hodně orientovaný na nová média, technologie a počátky videoartu, přemýšleli kurátoři, jak připravit výstavu více materiálovou, haptickou, spojenou s klasičtějšími médii. Tak vysvětluje kurátorka Marika Svobodová, s jakým záměrem vznikla výstava Terapie venkovem v brněnském Domě pánů z Kunštátu.

Venkovské motivy se v poslední době hojně objevují v tvorbě nejmladší umělecké generace, ale jsou přítomny i v díle Vladimíra Drápala (1921-2015), malíře, grafika a sochaře, který žil a tvořil ve Tvarožné u Brna. Právě z tohoto odkazu a také z tvorby mladých umělců z celé republiky kurátorka Marika Svobodová čerpala. Architektem výstavy je Max Lysáček, který použil staré dřevěné fošny evokující prostředí venkova.

Na výstavě Terapie venkovem se setkáte s motivy zvířat, přírody, zahradničení, venkovské krajiny a můžete si položit otázku, čím je současný venkov. Nespojujeme si jej se stereotypy a klišé? Současný venkov má spoustu problémů – vyloučenost, chudobu, nedostatek pracovních příležitostí a zdravotní péče – ale zároveň se pro řadu lidí stává útočištěm. Unikají sem z městského stresu, z on-line prostředí i z úzkosti vyvolané klimatickou krizí.

O svých dílech a svém přístupu k venkovu a krajině mluví v reportáži dále umělci Barbora Vovsová, Jakub Dvořák a Michaela Nováková. K výstavě patří i doprovodné programy.

Sandra Silná – farářka Církve československé husitské, ale i moderátorka Českého rozhlasu Brno – vypráví ve svém fejetonu mimo jiné o francouzské cestovatelce Alexandře David-Neelové, která se na začátku 20. století vydala do Asie, aby poznala svět tibetského buddhismu. Putovala přes hory a pouště, žila v jeskyních – před čím tehdy unikala? „Možná jen nechtěla dál žít v něčem, co už přestávalo být živé,“ odpovídá Sandra Silná, „uprostřed toho, co se zdá být koncem, se rodí něco nového. Vzkříšení.“

A pro obě témata velikonočního Zelného rynku určitě platí farářčina slova: „Možná je vzkříšení právě tohle. Okamžik, kdy člověk přestane utíkat sám před sebou. Kdy se odváží zůstat v pravdě, i když není pohodlná.“

Fejeton čte sama autorka. A sedmou část četby z knihy Michala Konečného Třináct snů o svobodě interpretuje Vladimír Krátký v režii Josefa Morávka.