Farářka Sandra Silná: Spíš než povídat, chci lidem naslouchat, dát jim svůj čas a být s nimi

I když je mediálně aktivní a bere to jako součást svojí práce, stále ji zájem o rozhovory překvapuje. „Myslím, že je to mojí otevřeností, protože i když jsem farářka, používám neteologický a necírkevní jazyk – je to tak pro mě přirozenější. Možná to je i souhrnem poněkud nevšedních věcí, kterým se věnuji ve volném čase,“ popisuje Silná, jak se dívá na zájem médií o svoji osobu.

Čtěte také

Meditace, modlitba, ztišení, to jsou pevné kameny pod nohama, vyzývá farářka Sandra Silná

„Podstata toho, co chci lidem předat, je ale úplně v něčem jiném. Víc než v mluvení to spočívá v naslouchání, v tom vidím smysl – dát lidem svůj čas a být s nimi, prožívat. Toho se v dnešní době nejvíc nedostává. Aby na vás měl někdo čas, aby naslouchal vašim trápením, starostem a to bez jakéhokoliv hodnocení,“ vysvětluje, co vnímá jako svůj prvotní úkol.

Hlavní těžiště své práce vidí v duchovní oblasti a tématech. „Poselství víry, nějaký druh inspirace, světla. Moje farářská činnost má mnoho rovin,“ dodává.

Předsudky a mýty

Byť měla původně jiné životní plány, zásadní zvrat v jejím životě se odehrál poměrně rychle. „Všechno to šlo ráz na ráz. Během dvou let od absolvování školy, křtu a biřmování jsem byla vysvěcena na farářku. V mé rodině a okolí to způsobilo velké překvapení. Dodneška si pamatuju údiv mé maminky, když se mě ptala: ‚A to budeš teď jeptiška nebo co?‘ Povědomí o tom, jak fungují církve, v té době v naší rodině nebylo.“

Jaké mýty nebo představy panují kolem jejího povolání? „Často se mi stává, že když mluvím s lidmi, kteří mě neznají, tak mi v nějakou chvíli řeknou, že jsou překvapení, jak jsem normální. Je to jeden z předsudků, že duchovní nemají být nebo nejsou takoví. Ráda volím srozumitelná slova a výrazy, protože chci předat nějaké poselství. A to musí být srozumitelné,“ říká Sandra Silná.

Kudy vedla její cesta k teologii? Jaký má pohled na římskokatolickou tradici? A jak vypadají její Vánoce a konec roku? Poslechněte si v záznamu rozhovoru Apetýtu s Janou Kobylinskou.