Máte rádi historické fotografie Brna?
Malé brněnské nakladatelství Dížka vydalo koncem loňského roku knihu historických fotografií z městské části Brno-sever. Obrazovou část připravil Přemysl Dížka a vzpomínkovými texty knihu doprovodil Ladislav Vencálek.
Kniha je uvedena slovy: „Dostává se vám do rukou knížka o krajině našeho mládí. Tedy, ne že bychom se narodili někdy na počátku minulého století – jen o něco později. Ale kdesi na dně našich duší nebo srdcí žijí i osudy našich rodičů a jejich rodičů. Říká se tomu historická paměť.“
Přemysl Dížka vypráví, že si vždycky přál vydat fotografickou knížku o Brně. „Bohužel v Brně existovalo, pokud si pamatuju, jedno dvě nakladatelství. Když jsem přišel do jednoho z nich, do Bloku, řekli mi: Dejte si žádost, za pět šest let vám to možná vydáme. Pak přišla revoluce, tak jsem si hned udělal živnostenský list a začal jsem fotit.“
Redaktorce Aleně Blažejovské ale Přemysl Dížka přiznal, že fotil už od mládí – naučil jej to otec, který byl nadšený fotograf. „To byla ještě doba, kdy se fotilo na měchové fotoaparáty, kde se místo filmu používaly skleněné fotocitlivé desky. Co deska, to jeden obrázek. Když jsme šli na výlet, tak se vzaly tři desky – víc jich nebylo -, udělaly se tři obrázky a doma jsme z toho pak měli radost.“
I Ladislav Vencálek v době svého novinářského působení v Brněnském Večerníku nebo Svobodném Slovu fotil Brno a okolí. Přemysl Dížka jej však potřeboval jako autora textové části knihy. Vydal sice řadu knih srovnávacích fotografií, ale říká: „Sloh je můj nepřítel, tak jsem sháněl někoho, kdo by mi s tím pomohl.“ Vencálek pomohl rád. Nejprve hledal pamětníky, ale pak si uvědomil, že pamětníkem je dnes už on sám a jeho vrstevníci. „Naštěstí si někteří ještě něco pamatují,“ usmívá se.
Pokud jde o fotografie – Dížka začal nejprve fotit svá rodná Černá Pole, nakonec vydal celkem třináct knih ze třinácti městských čtvrtí. Později vyšly souhrnně ve dvou svazcích s názvem Proměny Brna. „Víc už v Brně fotit nebudu, protože už není co,“ směje se. „Chci, aby ty srovnávací fotografie byly pro čtenáře tak názorné, aby poznali, že to je foceno z jednoho místa. Existují ještě místa zachycená na historických fotografiích, která jsem nefotil. Ale moderní pojetí už nejde udělat – třeba tam chybí dům, takže by si čtenář řekl: Kdoví, kde to ten Dížka fotil. Aspoň část na těch fotkách musí být stejná.“ Historické fotografie má Dížka od sběratelů, ale hlavním zdrojem je Archiv města Brna nebo archivy městských částí. „Jsou i tací, kteří staré pohlednice k tomu účelu darují.“
Nové fotografie je nutno fotit v odpovídající roční době: „Buď jsou stromy olistěné, nebo nejsou. Když jsou historické fotografie se sněhem, tak jsem čekal, až napadne sníh. Jedna knížka mi trvala zhruba rok,“ vysvětluje Dížka. „Další problém je doprava – fotografové před sto lety neznali auta, na obrázcích jsou koňské povozy. Jim nehrozilo nebezpečí úrazu, ale když já jsem chtěl najít odpovídající záběr, často jsem musel fotit z prostředka silnice. Většinu frekventovaných ulic jsem proto fotil v neděli dopoledne, kdy ještě Brno spí.“ Dížka pracuje s digitálním fotoaparátem, jen první dvě knížky jsou vytvořeny z analogových fotografií.
Městská část Brno-sever, zachycená v nejnovější knize, je různorodá. Oba autoři v ní žijí a dobře ji znají. Dížka rád vzpomíná na Tišnovku: trať Brno-Tišnov, později Brno-Žďár, která vedla kolem zábrdovického kostela. Později byla trať zrušena a nyní jsou tam zahrádky. Další zajímavostí byl tunýlek mezi Husovicemi a Černými Poli. „Tam se dalo jen projít, auto neprojelo.“
Vencálek připomíná vilu Tugendhat, vilu Löw-Beery a kavárnu Era. „Tunýlkem jsem chodil do gymnázia do Husovic, na Elgartovu, tam chodil o deset let později i Arnošt Goldflam. Do třídy s námi chodila Ivanka Devátá. V Černých Polích bydlelo plno zajímavých lidí, třeba i hokejista Bronislav Danda.“
Přemysl Dížka má na svém kontě ještě jednou zajímavou knížku: v té srovnává vlastní fotografie brněnské přehrady z roku 2009, kdy byla vypuštěna, takže se odhalilo původní koryto a zbytky starých, zaplavených Kníniček, s fotografiemi z roku 2010, kdy byla přehrada opět napuštěna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
