Literární výročí: Vladislav Vančura

Bratranec Jiřího Mahena se narodil roku 1891 v Háji ve Slezsku. Vystudoval medicínu a pracoval jako lékař ve Zbraslavi. Autor proslavených a často citovaných románů, povídek a divadelních her působil také jako filmový režisér, a dokonce byl předsedou české filmové společnosti.

Zprvu hodně publikoval časopisecky a ve 20. letech byl divadelním kritikem. Z KSČ vystoupil už v roce 1929. Za okupace vedl spisovatelskou sekci Výboru inteligence – ilegální odbojové organizace při Národním revolučním výboru. V květnu roku 1942 byl zatčen a 1. června na Kobyliské střelnici popraven. Jaroslav Seifert k tomu napsal: „Až příliš dobře vzpomínám si na ten večer. Vladislav Vančura byl již několik týdnů zatčen a týrán gestapem. Seděli jsme rozechvěni u rozhlasového přijímače, abychom vyslechli zprávy o nových opatřeních nacistů a o vraždách, které slibovali. Když mezi prvními jmény popravených ozvalo se jméno Vančurovo, vstali jsme jako vymrštěni hrůzou ze svých židlí a bez dechu jsme strnuli. Vladislav Vančura! V tom jméně byla zasažena celá naše generace, byl v něm osud nás všech. V tom jméně byla krvavě zraněna celá naše země.“

Vančurovy nedokončené Obrazy z dějin národa českého zůstaly rozepsány v půli věty. Druhý z původně zamýšlených šesti dílů vyšel až v roce 1948.