Literární výročí: Ivan Sergejevič Turgeněv

Orient, jenž přitahoval Evropany od raného středověku svým pohádkovým bohatstvím, se stal zdrojem inspirace i pro romantismus a neoromantismus. Již Friedrich Schlegel to v roce 1808 vyjádřil knihou o jazyce moudrosti Inků. Orientální zdroje jsou patrné ve filozofickém systému Artura Schopenhauera i Friedricha Nietzscheho, jenž užil v titulu své nejpoetičtější knihy Tak pravil Zarathustra jméno reformátora staroperského náboženství ze 7. – 6. stol. př.n. l. Není tedy divu, že Ivan Sergejevič Turgeněv, tvůrce řady „tajemných“ povídek, tvořících paralelní linii vedle jeho realistických románů a próz, věnoval orientální tematice jednu ze svých nejartistnějších novel. Píseň vítězné lásky je stylizována jako úryvek ze starého rukopisu z poloviny 16. století. Děj se odehrává v renesanční Ferraře. Dva blízcí přátelé Fabius a Mucius – příslušníci starých patricijských rodin – se zamilují do téže krásné a čisté dívky Valerie, jež má sama rozhodnout, komu z nich dá přednost. Na radu své matky, jež vycítila, kdo je její dceři bližší, Valerie zvolila malíře Fabia. Mucius dodrží slovo a bez reptání odjede do zahraničí. Vrátí se až po pěti letech z Orientu. Na Fabiovo pozvání se ubytuje v jednom z pavilonů jeho nádherného sídla. Vlastní děj tajůplné novely se začíná rozvíjet až od onoho okamžiku, kdy Mucius v doprovodu svého němého malajského společníka udivuje svoje hostitele nádherou cizokrajných darů, včetně perlového náhrdelníku – jenž však Valerii nesmírně tížil. Ještě podivnější byla hudba, kterou Mucius hrál na zvláštní housle. Přímo magicky na manžele zapůsobila píseň, o níž hudebník prohlásil, že ji uslyšel na Cejlonu, kde ji pokládají za výraz šťastné lásky. Ona píseň se pak stává prologem všech následujících podivných nočních událostí. Turgeněv v nich využívá podobně jako Puškin motiv snu, odhalujícího skryté duševní tajemství. Proto jej Valerie nemůže vyprávět svému manželovi, tím spíš, že obdobný sen se v téže době zdál i Muciovi. Rozdílnost povah dávných přátel by bylo možno vyjádřit slovy Puškinova románu: I sešli se. Vlna a kámen,/ verše a próza, led a plamen/ jsou sotva si tak vzdáleny… Podobně jako v Evženu Oněginovi je řešení konfliktu tragické i v Turgeněvově novele, třebaže u něho je souboj nahrazen smrtelným zraněním soka žárlivým manželem. Místo smrti však následuje podivuhodné uzdravení, plné orientální mystiky, jehož analogii můžeme nalézt jen v kouzelných pohádkách.
Úryvek

Celý příspěvek k literárnímu výročí uslyšíte v pořadu Zelný rynk, který vysíláme v sobotu 28. září.