Listář Dušana Karpatského obsahuje i dopisy od brněnských spisovatelů

27. únor 2015

Překladatel a literární historik Dušan Karpatský oslaví 28. února osmdesáté narozeniny. Při té příležitosti vydalo nakladatelství Torst jeho Listář – komentovaný soubor dopisů od našich i zahraničních spisovatelů.

Dušan Karpatský v letech 1953 – 1958 vystudoval na Univerzitě Karlově český a srbocharvátský jazyk. V letech 1958 – 1970 působil jako vychovatel, učitel základní školy, redaktor Československého rozhlasu a dvou měsíčníků Svazu československých spisovatelů: Plamen a Sešity pro mladou literaturu. Celkem pět semestrů strávil jako lektor češtiny a české literatury na Filozofické fakultě Univerzity v charvátském Záhřebu.

V letech normalizace publikoval pod vypůjčenými jmény, pracoval jako tlumočník a překladatel odborné literatury. V letech 1978 – 1989 učil externě na státní Jazykové škole v Praze. Po „sametové revoluci" vstoupil do redakce obnovených Literárních novin a pracoval v nich až do roku 1995.

Publikoval více než sto překladů z charvátské, srbské, bosensko-hercegovské a černohorské literatury. Uspořádal antologie Koráb korálový, Tisíc let charvátské poezie v díle stovky básníků, Co se stalo na Kosovu rovném a soubor „literatury Bosny a Hercegoviny v obklíčení a vyhnanství" Vzkázání ze dna noci.

Byl editorem Spisů Iva Andriče a Spisů Miroslava Krleži. Z češtiny do charvátštiny i srbštiny překládal hlavně českou a slovenskou poezii, jak sám, tak ve spolupráci s charvátskými básníky; uspořádal a spolupřeložil Zlatou knihu českého básnictví. Česky napsal Labyrint literatury, podílel se na Slovníku spisovatelů Jugoslávie a tak dále.

Podnět ke vzniku Listáře vyšel od autorových přátel v Charvátsku. Nejprve vyšel Epistolář. Pro jihoslovanský trh, a tedy charvátsky. Česká verze následovala až poté. Mezi těmi, s nimiž si Dušan Karpatský dopisoval, najdeme například Milana Uhdeho, Vladimíra Holana, Josefa Palivce, Josefa Topola, Ivana Diviše, Ivana Vyskočila, Ivana Slavíka, Jaroslava Seiferta, Václava Černého, Václava Havla, Kamila Bednáře Františka X. Halase, Petra Kabeše, Jana Zábranu, Olega Suse, Karla Šiktance, Josefa Škvoreckého, Jana Trefulku, Antonína Přidala, Ludvíka Vaculíka, Miloše Doležala a další. A to jmenujeme jen české a moravské autory.

Brněnský prozaik Dušanu Karpatskému 20. ledna 1994 napsal: „Pořád si namlouvám, že takový starý chlap jako já už by si měl dát pokoj a vyklidit hřiště mladým, a pořád se rozhlížím, kde se ti mladí hemží - přece ksakru tak špatně nevidím? Ale teď, co máme ministra kultury skoro osmdesátníka, už se jako staré železo zas tak moc necítím. Trošku jako bychom tím Tigridem všichni omládli, nezdá se Ti, Dušane? Když jsem se dal v devadesátém roce umluvit Ludvíkem Němcem, abych šel dělat ředitele brněnského rozhlasu (mimochodem: měli byste na Ludvíka přitlačil, aby vám občas taky něco poslal nejen proto, že je mladý, ale protože umí) - chci říct, že v tom roce 90 mi bylo teprve 68. Ale užil jsem si, takže vím, co říkám, když před rozhodnutím pana Tigrida smekám.“

Spustit audio