Kovařina chce nejen fyzickou sílu, ale také kreativitu a přemýšlení, říká o řemeslu kovář od řeky Svitavy
Jako dítě byl fascinován ohněm a své první výtvory si kutal doma. Tenkrát se mu líbil středověk, rytíři a hrady – a to přivedlo Daniela Hlobila ke starým řemeslům. „Pradědeček zámečník mi nechal z kovárny trochu nářadí a taky své staré knihy, které mě hodně v řemesle posunuly.“
Svou kovárnu, která leží vedle cyklostezky z Brna do Bílovic nad Svitavou od roku 2007 postupně vlastními silami a za pomoci rodiny rekonstruuje. Na začátku vypadala vyhořelá budova Hamerského mlýna jako zřícenina hradu.
„Původně tady bývala výrobna ozubených koleček, pak pilnírkárna a koželužna. Historie tohoto místa sahá až do roku 1882, kdy tu Julius Kovář založil dílnu. Vždycky tady ale byl pohon vodním kolem, to chci zachovat. Letos jsme nýtovali nové kolo, snad se nám ho podaří příští rok vyměnit za původní, staré. Rád bych tady s rodinou bydlel natrvalo, provozoval kovářský skanzen a výtvarný ateliér,“ plánuje Hlobil.
„Kovařina chce fyzickou sílu a zarputilost, ale musí se u toho i hodně přemýšlet. Řemeslo nemůže dělat každý, potřebujete i kreativitu – to je velká přednost, když ji člověk má,“ říká kovář.
Dočká se Cacovický ostrov slunečních hodin?
Kromě opravy mlýna organizuje i setkávání s kolegy. „Každoročně se scházíme na akci Obřanský obr. Během dalších setkání chceme vykovat plastiku slunečních hodin, které by byly umístěny na Cacovickém ostrově v řece Svitavě. Zatím je to ve fázi návrhu, ale až se příští podzim sejdeme, rád bych se do toho pustil,“ plánuje Hlobil.
Dodává, že rád staví i z kamene, baví ho také práce se dřevem. „I když je člověk večer dost unavený, vidí za sebou za ten den hodně práce, a to se mi líbí.“
Jak vypadá jeho běžný pracovní den? Proč je pro něho důležitá historie a kdy se neobejde bez improvizace? O tom si poslechněte v Apetýtu!
Související
-
Originální dárek a show k tomu. Polský kovář Grzegorz ví, jak se prodává ruční práce
Říká se, že na máloco se dívá lépe, než na cizí práci. Kovář na trzích v polském Krakově by to mohl potvrdit. Jak rozezvoní kovadlinu, má o publikum postaráno.
-
Kovář rozdělá oheň, zkříží pohrabáč a lopatku, aby mu tam nevletěl čert, popisuje kastelán Helfštýna
„Je celá řada lidí, která dokáže ocenit rukodělnost, výtvarnost, estetiku. A pak obrovská řada těch, kterým je to jedno,“ tvrdí kovář a kastelán hradu Helfštýn Jan Lauro.
-
Umělecký kovář Jiří Ondráček: Zvuk kovadliny? Když se práce dělá dobře, tak se na to dá tančit
„Jakmile je rozháraná mysl, rukama se potom špatně tvoří,“ říká umělecký kovář Jiří Ondráček, který se podílel například na výrobě kovaných šachů na hradě Helfštýně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
