Když kovář rozdělá oheň, zkříží pohrabáč a lopatku, aby mu komínem nevletěl čert. Je to tradice, popisuje kovář a kastelán hradu Helfštýn

Kovářské fórum, tradiční předzvěst Hefaistonu|foto:Lenka Kratochvílová, Český rozhlas

„Kováři byli vždy maličko na okraji a kromě toho, že vzbuzovali zvědavost, tak i obavy. Už od středověku je vždy šoupali maličko bokem, vždy pracovali za hradbami, někde na okraji měst. Protože stejně jako je vábilo tajemství ohně, tak je zároveň strašně děsilo nebezpečí jiskry. Také nechtěli lehnout popelem jen kvůli tomu, že tam bude kovaříček v centru pěkně zvonit do rytmu srdce.“

Máme plno lidových vyprávění a pohádek o kováři, který byl pruďas – a když se rozezlil, neznal bratra. Když se rozezlil švec nebo pekař, tak to nikdo nebral tak vážně jako u kováře.

„Tak hlavně – on ten pekař měl akorát gumový rohlík, zatímco kovář měl těžkou palici, nebo kus něčeho žhavého. To bude asi ten problém,“ odpovídá Lauro.

Rekonstrukce paláce hradu Helfštýn od atelieru-r|foto: BoysPlayNice, Press kit České ceny za architekturu, ©

Kováři jsou podle něj často pruďasové právě proto, že jsou v dílně od rána do večera sami.

„Ale potom, když rozdělají oheň, zkříží pohrabáč a lopatku, aby jim tam náhodou komínem nevletěl čert – což je tradice, kterou někteří stále dodržují –, tak když si pak večer sednou do hospody, tak jsou nadšení a skvělí vypravěči. I proto, že jsou nevymluvení, nebo že se mračili na to, co se jim nedařilo.“

Hefaiston

Na hrad Helfštýn už roky jezdí asi 500 kovářů na takzvaný Hefaiston, který Jan Lauro organizuje.

„Letos budeme slavit 40. jubileum akce, kterou stále pořádáme v duchu setkání, proto i ten název Mezinárodní setkání uměleckých kovářů. Zásadní je, že se tito pánové mají příležitost setkat na konkrétním místě a zhodnotit svá úsilí za uplynulých 12 měsíců. Ta jejich energie je nepředstavitelná. Když si vezmete 500 chlapů – od Austrálie přes celou Evropu až po Japonsko –, kteří sedí u jednoho stolu s Čechy a Moraváky a popíjejí tam to naše pivo…“

Rekonstrukce paláce hradu Helfštýn od atelieru-r|foto: BoysPlayNice, Press kit České ceny za architekturu, ©

Jak se bydlí na hradě?

„To je vždy otázka pohledu – dá se to vnímat tak, že jsem pořád v práci, ale také naopak, a to že jsem neustále doma, a ještě za to beru výplatu,“ odpovídá. Kastelán si teď navíc jezdí do metropole pro jednu architektonickou cenu za druhou.

„Hrad Helfštýn prošel současnou vestavbou, která zachránila torzo renesančního paláce. Není to rekonstrukce v tom pravém slova smyslu – tedy, že by se ten dům uváděl do nějaké hypotetické historické podoby. Naopak jde o zachování historického objektu v podstatě ve stadiu rozkladu tak, jak jsme ho znali. K tomu přibyla současná architektura v podobě různých lávek, plošin, vyhlídek, které návštěvníkům umožňují pohybovat se ve všech úrovních torza,“ popisuje Lauro.

Oprava hradu trvala víc než sedm desetiletí. „Já jsem byl až v závěrečné fázi. Každopádně to bylo o obrovské souhře řady odborníků, ať už z řad památkového ústavu, různých statiků, lidí, kteří jsou zaměřeni na restaurování a konzervování. V podstatě každý, kdo měl co říct, tak projekt maličko korigoval. Ale jak říká pan architekt Pospíšil, který je autorem díla, on sice může spoluutvářet s řadou lidí cestu, ale idea, nosná myšlenka, kterou přinesl, musí zůstat podstatě beze změny,“ uzavírá.

Hrad Helfštýn patří k nejvýraznějším památkám přerovského regionu|foto:Jana Zemková, Český rozhlas, Český rozhlas

Celý pořad Hovory Petra Viziny najdete v audiozáznamu.