Josef Veselý

Tato schůzka s naší historií má podtitulek Jindřich z Lipé & spol. Řeč bude totiž nikoli pouze o tomto pánovi, byť patřil v té době nejvlivnějším politikům u nás.

Kariéra Janova tatínka, Jindřicha Lucemburského, byla zářivá jako dráha meteoru. Se vším všudy – i Jindřich ale shořel podobně rychle v atmosféře evropské politiky.

Slavná Národní knihovna pařížská chová ve svých zdech nejeden knižní poklad. Jenom jejich seznam by vydal na pořádný tlustospis.

Ó, jak šťastná byla ta hodina, ve které přišly o mnoho lepší časy, jež konec přinesly sporům. Šťastný byl králův vjezd, vždyť tehdy přinesl s sebou zvyklosti míru a řád.

„Vzdávejme nyní všichni díky Pánu Bohu, který nás svou dobrotou vysvobodil z moci korutanské.“ V roce 1310 se to u nás ještě jásalo. Český národ svého nového krále vítal.

Strašným hrůzám neujde svět. V roce tisíc tři sta deset převeliká voda byla, na sta lidí zahubila.

Jalová slova pokusím se zkrátit, pravdivým činům pravdivý zvuk vrátit, ať poučí se každý, kdo má snahu poznat svou zem a přispívat jí k blahu.

„Když uslyšel Jindřich, že byl římský král Albrecht zabit, zaradoval se radostí velmi velikou, neboť myslil, že musí z jeho pádu nabýti mocnější síly v Čechách.“

Češi, což jste nezmoudřeli ani trochu za léta? Trůn jste dal nepříteli, synu krále Albrechta, Rudolfovi, vévodovi z Rakous, a tím chomout nový navlékli jste na své šíje.

Olomouc, datum 4. srpna 1306. Toho dne a na tomto místě byl za temných okolností zavražděn poslední mužský představitel přemyslovské dynastie.