Jiří Kratochvil: Dobrou noc, sladké sny

Absolvoval filozofickou fakultu, ale taky řadu dělnických profesí. První povídku publikoval ve čtyřiadvaceti, ale první knížka mu směla vyjít až v jednapadesáti (v roce 1991), pak rychle následovalo dalších dvanáct knih, osm vysílaných rozhlasových her a jedna inscenovaná divadelní.

Posbíral několik literárních cen (Toma Stopparda, Egona Hostovského, Karla Čapka, Českých knihkupců, Jaroslava Seiferta) a umístil své knížky i v zahraničí (Francie, Německo, Švýcarsko, Španělsko, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko), ale v českých knihkupectvích je budete velice obtížně shánět.

V 90. letech publikoval v nakladatelství Atlantis, od roku 1999 vydávalo jeho knihy nakladatelství Petrov. Tam také v roce 2001 vyšla fejetonistická kniha Brno nostalgické i ironické (rozhlasový cyklus byl natočen roku 2000), na podzim 2002 novelistický román Lehni, bestie!

Následovala kniha Lady Carneval (2004) a druhé vydání Nesmrtelného příběhu (2005). V roce 2006 publikoval v nakladatelství Druhé město román Herec, následovaly Brněnské povídky a román Slib. Letos v říjnu na 22. Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě představil svůj nový román Dobrou noc, sladké sny (nakl. Druhé město).

Nuže, počátkem února měla Terezina maminka narozeniny. To byla příležitost, kdy se za ní i se svým mužem vypravovala do Tišnova. Ale tentokrát měla jet Tereza o tři dny dřív, protože chtěli využít toho, že jeden z pokerového společenstva, magistr Čeněk, měl služební cestu do Žďáru, tedy přes Tišnov. Terezin muž byl ale v Brně vázán pracovními povinnostmi. Přijede tedy až v narozeninový den. A že Tereza pojede vozem napřed, bylo taky dobře z toho důvodu, že hloubkaři či kotlaři, američtí, ale i sovětští letci bombardující železniční tratě, zaútočí teď někdy i na osobní vlaky podezřelé z přepravy zbraní. Silnice jsou proto mnohem bezpečnější. Ale ty přece pojedeš vlakem, namítla Tereza, tebe se snad to nebezpečí netýká? Zavrtěl hlavou: Nejde přímo o životy, jen je to dost nepříjemné. Kdyby se to stalo, a nestává se to zas tak často, tak to probíhá vždycky tím způsobem, že piloti chvíli nalétávají, aby dali najevo, že na vlak zaútočí, vlak potom zastaví a cestující se rozutečou a pak zůstanou trčet někde v polích. A tak to tedy rozehráli: blboučkou a zdánlivě naprosto nezávaznou hru. Ale začalo to všechno docela příjemně. Čeněk přijel se svou parádní pragovkou až před dům. Hned bylo vidět, že dal vůz do pucu, aby byl hoden jízdy s jednou z nejkouzelnějších brněnských krasavic. Posnídali vajíčka na slanině, což je v našem čase pohádkový breakfast. Venku poletovaly sněhové vločky, ale jen tak lehounce, nezávazně. Manžel vyprovodil Terezu k vozu: Tak si to s maminkou užij, za tři dny vás tam přepadnu. A Čeněk už jí spěchal galantně otevřít dvířka. Dvířka zaklapla, motor zachrochtal, ale bez potíží naskočil. A vyjeli bez problémů na silnici k Tišnovu. Ale ještě před Ivanovicemi se stalo něco naprosto nečekaného.
Úryvek

Celý úryvek Jiřího Kratochvila si poslechněte v pořadu Zelný rynk v sobotu 10. listopadu po 17. hodině.