Hrát princeznu Zubejdu byl můj splněný sen, přiznává herečka Bára Seidlová

Její Zubejda byla rolí téměř bez textu, přesto ji proslavila a přinesla setkání s Lotrandem – budoucím režisérem Jiřím Strachem. „I dnes mám takové touhy, že bych točila roli, kde bych byla hodně vidět, ale moc bych tam nemluvila,“ směje se Seidlová. Takové zadání se jí právě ve filmu o Lotrandovi a Zubejdě, který měl premiéru v roce 1996, splnilo.

„Byla jsem v 1. ročníku konzervatoře, když pan Smyczek vyslal svoji skupinu přátel, aby hledali typy, které by se mohly na tu roli hodit. Chtěli, aby princezna byla mladá. Pamatuju si, že přijela Milena Kropáčková, která mě vlastně objevila, a pozvali mě na konkurz do Prahy. Z vyprávění vím, že mi říkali, že ty jednotlivé konkurzy (byly celkem tři) dělali záměrně velmi náročné – aby zjistili, zda mají herci kapacitu a výdrž na natáčení,“ vysvětluje Seidlová a pokračuje: „Můj táta mě vychovával trochu jako kluka, takže jsem byla připravená vydržet opravdu hodně.“

V sestavě s Nikolou a Danielou Zbytovskou tvoří Bára Seidlová tvůrčí trio. „Ten náš záběr je opravdu různorodý,“ dodává Seidlová. Kromě hraní divadla, namlouvají také rozhlasové pohádky a dokonce jim vyšla i druhá knížka s názvem Pohádky a MALÉhRY.

Co pro Báru Seidlovou znamená štěstí? A proč říká, že nerada vzpomíná a raději naplno žije přítomností? Poslechněte si celý rozhovor.