Michaela Kuklová: Divadlo mě baví, je to živý proces – když člověk něco zkazí, příště to napraví

Jako dítě navštěvovala myslivecký kroužek a nebýt maminky, která milovala divadlo a film, kdo ví, jestli by se před filmovou kameru někdy postavila. Na dotaz, zda si jako malá hrála na princeznu, zazněla v rozhovoru možná překvapivá odpověď. „Ne. Jako dítě jsem si hrála na indiány, kovboje, ráda jezdila na koních a lezla jsem po stromech,“ říká filmová princezna Jasněnka Michaela Kuklová.

Na hradě Bouzově se natáčela pohádka, v níž hrála Kuklová hlavní roli|foto: Creative Commons Attribution 3.0 Unported, Michal Bjalek

Své první filmové zkušenosti začala sbírat ve 12 letech, kdy se od maminky nechala zapsat do seznamu komparzistů. Musela jsem jí slíbit, že nikdy nebudu namyšlená. „Ta věta mi zní v uších neustále,“ dodává Kuklová. „Byla jsem zvaná na komparzy i na konkurzy do různých inscenací a teprve po roce, jsem ve svých 13 letech vyhrála první hlavní roli. O kterou jsme ale málem přišla,“ směje se Kuklová.

Konkurz byl totiž den poté, co jí sundali sádru, takže ještě trochu pokulhávala. A režisérka Věra Jordánová si toho všimla. Říkala tehdy „Ta by se mi líbila, ale má ten handicap…“, což naštěstí slyšela maminka Michaely Kuklové a celou situaci se zlomenou nohou režisérce objasnila. A tak se v roce 1988 mohla objevit ve filmu Kdo ví, kdy začne svítat po boku Věry Galatíkové, Dany Hlaváčové nebo Petra Čepka. „Sama sobě si taková setkání závidím. Tahle profese mi umožňuje se potkávat se zajímavými lidmi a zažívat situace, ke kterým se člověk příliš nedostává.“