Fejeton: Petr Uhlíř - Jak jsem narazil

6. leden 2014

Petr Uhlíř (narozený 29. ledna 1962 ve Velkém Meziříčí) je český básník, spisovatel, překladatel a fotograf. Původně se vyučil řemeslu soustružnickému, studoval v Brně na SPŠ strojnické, kde roku 1983 odmaturoval. Po maturitě vystřídal řadu profesí. Pracoval jako dělník v zemědělství, řidič, prodavač, obchodník s realitami. Prošel širokým spektrem technických profesí od práce u stroje přes obchodníka až po nynější práci konstruktéra - projektanta.

ÚRYVEK
A právě u židovského hřbitova se to stalo. Narazil jsem na zamčenou bránu s nápisem: „Hřbitov je po čas svátků veřejnosti uzavřen“. Poslušen nepsaných zákonů svého orientačního nesmyslu jsem se odrazil, či lépe řečeno byl odražen, a pokračoval jsem ve své objevné cestě městem. Situace ne až tak výjimečná. Nebyla to první zamčená brána, se kterou jsem se setkal. Nebyla první, která změnila můj směr.

Někdy mám dokonce při toulání dojem, že bran uzamčených je mnohem víc než těch, kterými se dá projít. Musím však také pro úplnost dodat, že častým důvodem, proč branou či dveřmi neprojdu, je můj ostych.

Zabral jsem se do přemýšlení: „Co že je to na začátku září za svátky? Vlastně vůbec nic o nich nevím, stejně jako o lidech, kteří je slaví. A už vůbec ne, jak je slaví.“ Nedalo mi to a doma, kde se orientuji celkem bez potíží, jsem začal hledat odpověď na otázku, proč byla brána hřbitova zavřená. Hledal jsem a nalezl informace, že Židé v ty dny na počátku září slaví Nový rok. Také jsem se dočetl, jak jej slaví. Připadly mi ty oslavy docela zvláštní. Prvý den židovského nového roku je podle jejich výkladu dnem, kdy Bůh dokončil stvoření světa, a je také dnem, kdy se židům, jedenkrát do roka, na deset dní, otevírají nebeské knihy. Oni jsou v těch dnech do nich zapisováni podle toho, jak prožili uplynulý rok. Spravedliví jsou zapsáni do knihy života, špatní do knihy smrti.

Deset následujících svátečních dnů nenaplňují oslavy a radosti. Jsou to dny vyhrazené pro pokání, modlitby a nápravu. Židé nazývají toto období Roš ha-šana. Jeho cílem je zúčtování s vlastní duší. Pro tyto svátky je charakteristické troubení na šofar - neopracovaný beraní roh. Zvuk beraních rohů zněl podle tradice při předávání Božích přikázání na úpatí hory Sion. Tentýž zvuk rozechvěl a rozbořil hradby mocného města Jericha. O židovských novoročních svátcích má tento zvuk v lidech probouzet svědomí, svolává je do společenství a přivolává zpět bloudící a ztracené.

Dočetl jsem se, že během Roš ha-šana zazní zvuk šofaru při obřadech v každé synagoze celkem stokrát. Roš ha-šana končí desátého dne velkým Dnem smíření. Je to den, kdy židé mimo jiné vzpomínají na zemřelé a rozvažují o vlastní smrti. Proto tedy ta zamčená brána. Na závěr novoročních svátků si pak židé vyměňují přání do dalšího roku: „Kéž jste zapsáni a zapečetěni do dobrého roku, už teď, pro dobrý život a pro váš klid.“

Fejeton uslyšíte v magazínu Zelný rynk, který vysíláme v sobotu 11. ledna - nově až po 18. hodině.

Spustit audio