Ecce Homo - Viktor Emanuel II.

Když přišel na svět, byl už svět zpátky ve svých kolejích a malý chlapec mohl jen z vyprávění rodičů a jejich dvora poslouchat o tom, jaké to bylo, když v Evropě hospodařil Napoleon Bonaparte. Otec Karel Albert ze savojsko-carignanského rodu se totiž narodil v r. 1798 a brzy musel poté, co v Itálii zavládl Bonapartův pořádek, opustit vlast a uchýlil se s rodiči do ciziny. Vyrůstal v intelektuální atmosféře exilového dvora v Ženevě, aby to při návratu neměli daleko a čekal na tu šťastnou chvíli skoro do dvaceti let. Teprve Vídeňský kongres rozhodl o novém rozdání karet a v r. 1817 se rodina vrátila do Turína. Mladý Karel Albert se ve stejném roce oženil ve Florencii s toskánskou a tedy habsburskou princeznou Marií Terezií a za dva a půl roku přišel na svět náš Viktor Emanuel. Šťastný otec si zatím mohl užívat života, neboť jej nezatěžovaly panovnické úkoly, ale všeho dočasu. V r. 1821 byl poprvé pověřen vládními úkoly, když se rozhořelo povstání karbonářů a slepý král Karel Felix se obával, že vládu neudrží. Mladý muž v roli regenta však zavedl liberální ústavu a vzbudil podezření, že je karbonářům snad nakloněn. Proto byl nakonec odvolán a panovníkem se stal až poté, co v r. 1831 bezdětný strýc Karel Felix zemřel.

Logo|foto:Český rozhlas

Při druhém vládním pokusu už byl opatrnější, jeho politika spojená s podporou Rakouska byla konzervativní a liberály podporoval hlavně ve vědě a umění. I tak se jeho syn, náš Viktor Emanuel, po jeho boku učil rozhodovat o prioritách svého příštího panování a jako nejpřednější mu byla vštěpována potřeba třeba po kouscích, ale s úpornou snahou směřovat ke sjednocení celé Itálie. Otec šel v tomto směru příkladem. Podle Napoleonova Code civil zavedl v zemi pokrokové zákonodárství a pod vlivem ministerského předsedy Cavoura posedlého stejnou myšlenkou se poznenáhlu odvracel od Habsburků. V r. 1848 uviděl svoji šanci a pokusil se nadvlády Rakouska nad severní Itálií zbavit. Náš slavný Radecký mu však duělal čáru přes rozpočet a u Custozzy a později u Novary zlikvidoval jeho vojenské naděje. Karel Albert poražen a ještě více potupen, předal vládu do rukou Viktora Emanuela a stáhl se do ústraní kláštera v Portu, kde záhy nato zemřel.

Viktor Emanuel, devětadvacetiletý kníže savojský a král piemontsko-sardinský mohl zahájit svoji dráhu sjednotitele. Neměl to tak těžké, zdědil sice stejné protivníky, jimiž byl zejména habsburský dvůr ve Vídni a papežský v Římě, ale také stejného ministerského předsedu a stejné spojence, zejména poněkud nespolehlivého, ale o to dobrodružnějšího Napoleona III., císaře Francouzů. Za 12 let byla v zásadě Itálie sjednocena, i když některé detaily se pak vychytávaly až do r. 1870. Čest a slávu sjednotitele Itálie králi Viktoru Emanuelovi II. již nikdo nevezme, zvláště když ji tak vřele opěvuje neuvěřitelně pompézní pomník v Římě, kterému pozdější generace Italů začala bez úcty říkat psací stroj. Hezký den!