Dramatický příběh o ženách, víře a zlu ožívá na prknech Městského divadla Brno

Bílá Voda vyšla v roce 2022 v nakladatelství Host a spisovatelka v ní na téměř sedmi stech stránkách rozvíjí fiktivní příběh Leny Lagnerové, která se do kláštera v Bílé Vodě přijela ukrýt před vlastní minulostí, a také odhaluje skutečné osudy řádových sester, které byly v rámci Akce Ř internovány ve sběrných klášterech v pohraničí, říká autorka Kateřina Tučková.

Čtěte také

Nedržet člověka v mlčícím davu. Román Bílá Voda Kateřiny Tučkové reflektuje postavení žen v katolické církvi od 50. let po 21. století

„Jádro knihy tvoří dvě důležitá poselství. Tím prvním je připomínka perzekuce ženských řeholních řádů. Je to upozornění na to, jak se minulý režim snažil zbavit celé náboženské otázky a vymýtit víru mezi normálními lidmi. Druhé téma pak připomíná činnost moravské podzemní církve kolem tajného biskupa Felixe Davídka, který začal světit ženy na katolické kněze z toho důvodu, aby mohly pomáhat lidem v krizových životních situacích, jako bylo například období internace nebo období věznění. Do těchto míst totiž nemohli přicházet muži, tedy ani kněží.“

Kateřina Tučková našla velkou inspiraci v příběhu Ludmily Javorové, která byla v 70. letech biskupem Felixem Davídkem jako první žena tajně vysvěcena na jáhna a později i na římskokatolického kněze. Účelem jejího svěcení bylo právě zajistit duchovní služby v ženských věznicích a pracovních táborech. Osud Ludmily Javorové se v románu zrcadlí v postavě sestry Evaristy. Tu v divadelní inscenaci hraje Markéta Sedláčková: „Románová Evarista je kombinací osudů více lidí. Není to tedy jen osud paní Javorové, Evarista zažívá i další příběhy. Kromě toho, že se stane knězem, skončí také ve vězení, je znásilněná, narodí se jí dítě, které jí pak vezmou… Je tedy románově složitější. Je ale velká zodpovědnost pokusit se ztvárnit takovou obdivuhodnou bytost.“

Klášter Bílá Voda na snímku z roku 2004|foto:Profimedia

Autorem první divadelní dramatizace Bílé Vody je režisér Dodo Gombár. Ten má s úpravou knih Kateřiny Tučkové do divadelní podoby velké zkušenosti. V roce 2017 pro Městské divadlo Brno připravil dramatizaci jejího románu Žítkovské bohyně a stejné dílo (ale v úplně jiné podobě) zdramatizoval dříve i pro Městské divadlo Zlín. Režisér přiznává, že ho na románech Kateřiny Tučkové kromě mnohovrstevnatého příběhu zajímá zejména téma silných ženských hrdinek.

Čtěte také

Kateřina Tučková o novém románu Bílá Voda: Útoky na ženskost mě dováděly k nepříčetnosti

„Dalo by se říct, že to téma vyhledávám cíleně. Možná to je trochu návrat k vlastním kořenům. Sám jsem byl v rodině obklopený silnými ženami nebo silnými ženskými příběhy. Ženský svět má v sobě více něhy a soucitu. Je to něco, co mě jako tvůrce přitahuje a inspiruje.“

Že se jedná o jednu z mála inscenací, která nabízí velké herecké příležitosti ženské části ansámblu, potvrzuje i herečka Markéta Sedláčková. Podle ní je to v kontextu divadelního repertoáru spíše ojedinělá záležitost. Pro představu: z celkem dvaceti osmi lidí, kteří se na jevišti brněnského Městského divadla objeví, je nadpoloviční většina (tedy sedmnáct) ženského pohlaví. Živě interpretovaná hudba navíc zazní v podání ženského smyčcového kvarteta.